Sakuřino doupě

The law doesn't protect people. People protect the law. Vítejte v nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy o svých životech nebo o svém štěstí nerozhodují sami lidé, něco jako vlastní vůle tady už zkrátka neexistuje. Celou společnost počítačově řídí systém Sibyl a prakticky vše je automatizované. Sibyl je systém tak dokonalý, že dokáže okamžitě změřit váš duševní stav, takzvaný psychometr, všechny vaše emoce, sny i hladinu stresu. Dokonce i kriminalistika se díky němu posunula o hodný kus dopředu - Sibyl totiž dokáže také změřit vaše tendence ke spáchání zločinu a tím pádem předvídat zločin ještě předtím, než je vůbec spáchán (vidíte tu hezkou paralelu se jménem?) - takzvaný koeficient zločinu. Pokud váš koeficient přesáhne určenou hranici, začnou po vás jít lidé z Útvaru pro předcházení zločinu spadajícího pod Oddělení veřejné bezpečnosti a Sibyl nad vámi pronese rozsudek pomocí Dominatorů, což jsou jejich speciální zbraně, které reagují podle vašeho koeficientu zločinu - pokud je nízký

Máme tu další anime na motivy, jak už vyplývá z názvu, jedné z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara. Ona je Kapuletová, on je Montek. Ona se odmalička musí převlékat za chlapce, zároveň vystupuje jako Rudý Vítr, ochránce práv obyčejných lidí a v den svých šestnáctých narozenin se dozvídá, že je poslední žijící příslušnicí vyvražděného vládnoucího rodu a tím pádem i právoplatnou dědičkou veronského trůnu. On je princ a syn tyrana, Monteka, který před čtrnácti lety vyvraždil rod Kapuletů a zmocnil se trůnu. Aniž by tohle o sobě věděli, při prvním setkání se do sebe zamilují. A tak začíná osudová tragická láska, která změní nejen životy samotného Romea a Julie, ale také životy mnoha dalších a podepíše se i na osudu celé Verony. Láska, která od začátku neměla sebemenší naději na přežití.

Kdo by neznal slavný příběh z pera Alexandra Dumase ... příběh Edmonta Dantese, muže, který přišel o všechno a jeho novou životní silou se stala touha a honba za pomstou těm, kteří ho zradili. Jako Hrabě Monte Christo, muž obklopený tajemstvím a také hlavní předmět mnoha povídaček, které mezi lidem kolují, si získává důvěru všech, kteří jsou nějak spojeni s jeho nešťastným osudem, a začíná spřádat plány své pomsty. Jen se z Francie 19. století přesouváme do roku 5053, kdy má lidstvo k dispozici zcela jiné možnosti a podmínky, včetně cestování po všech koutech vesmíru.

Makoto Itou každý den cestou do školy ve vlaku pozoruje roztomilou dívku s knížkou (a obrovským poprsím), která se mu samozřejmě líbí - spolužačku Kotonohu Katsuru. Rád by se s ní sblížil, ale ohledně dívek nemá prakticky žádné zkušenosti. Celé věci se však ujímá rázná Sekai Saionji, která sedí vedle Makota ve třídě a voila, Makoto začne s Kotonohou chodit. Kotonoha je strašně milá, příjemná, ale trochu stydlivá a odtažitá, jelikož není na vztah zvyklá a vlastně ani moc připravená, drží si odstup a chce ve vztahu postupovat pomaleji. Jenže to Makotovi začínají být držení se za ruce a objetí málo. Když navíc zjišťuje, že jeho průvodkyně vztahy Sekai k němu cítí víc než jen přátelství, proč by se s ní v rámci "tréningu" sem tam nevyspal, že. Ovšem Sekai není na škole zdaleka jediná, komu není Makoto lhostejný. A když už je tak žádaný, tak proč se vlastně spokojit jen s jednou dívkou, když jich může mít víc? S Kotonohou, která je do něj pořád zamilovaná, se však nikdy oficiálně

Ano, vím, že jsem se po prvním dílu zařekla, že dál už ani za nic, ale zvědavost byla nakonec silnější a tak jsem se pro vás rozhodla dobrovolně obětovat :D Jelikož týden bez sebe byl evidentně tisíckrát horší než sto let v Očistci, prakticky na každé druhé stránce se (přemýšlela jsem nad nějakým politicky korektnějším označením, ale nic výstižnejšího jsem nenašla) šuká jak v králičí noře a vzhledem k té frekvenci už to i přestává být vtipné, natož pak jinak zajímavé (jen by mě vážně zajímalo, kde na to pořád berou energii). Ale co víc, náš alfa samec, pan Šedivý zjišťuje, že je pro něj slečna Ocelová důležitější než jeho prasárničky a že jí snad dokonce (nedejbože) miluje, sama slečna Ocelová zase naopak to, že se jí sem tam nějaké to naplácání vlastně líbí (jak jinak). Samozřejmě, že je vždycky totálně naštvaná, když dostane dárek, na který by běžný smrtelník nevydělal ani za deset životů, protože ji to hrozně uráží (jistě, kdyby mi někdo koupil Audi a potom Saab, tak ho div nepošlu

Na Zemi se začal objevovat nový vývojový stupeň člověka, takzvaný Diclonius. Od normálních lidí se Dicloniové odlišují barvou očí a vlasů, ale především dvěma kostěnými výrůstky na lebce, které na první pohled připomínají kočičí ouška nebo růžky. A jsou to právě tyto výrůstky, které Dicloniům dávají obrovskou sílu. Dokážou jimi totiž řídit takzvané vektory, což jsou dlouhé neviditelné ruce, které se, i když to není jejich původní účel, dají použít jako velmi efektivní zbraň. Každý Diclonius má jiný počet vektorů a liší se také jejich dosah. Pomocí vektorů jsou také Dicloniové schopni vkládat svou DNA do lidí a ta se pak přenáší na další generaci; to je také způsob, jak se Dicloniové rozmnožují. Příběh začíná ve výzkumném zařízení, ze kterého se snaží uniknout jeden ze zkoumaných objektů - Diclonius jménem Lucy. Poté, co během několika minut doslova roztrhá prakticky celou ostrahu, se jí skutečně podaří uniknout. Je při tom ale střelena do hlavy a v bezvědomí padá z útesu do oceánu. Ve

Píše se čtrnáctý rok éry Tenpou, kdy se Japonsko vlivem reforem šóguna Mizuna Tadakuniho uzavírá před okolním světem. Všechno západní je přísně zakázáno a stát kontroluje úplně všechno, divadlem počínaje a hazardem konče. Je tedy celkem jasné, že obyčejní lidé žijí v neustálém strachu a neodvažují se přemýšlet ani o tom, co přinese zítřek, natož pak nějaká vzdálenější budoucnost. Do hlavního města Eda se stahují tuláci, lidé, kterým už nezbylo vůbec nic, kteří zde živoří v ghettech a jsou ocejchováni, aby každý věděl, s kým že má tu čest. Mezi tyto tuláky patří i hlavní hrdina, Yukiatsu Ryuudou, původně syn samuraje, který se ve svých čtrnácti letech dostal do Jiného světa, místa, které okouzlí každého, kdo se do něj dostane, ale málokomu se podaří dostat se zpět. Yukiatsu se zpátky dostal, ale od té doby ho Jiný svět neustále pronásleduje a normální svět pro něj není uspokojivý. A z tohoto Jiného světa pocházejí stvoření zvaná Yōi, kteří se čím dál častěji objevují v našem světě a je

Mikado Ryuugamine, který doposud prakticky nevytáhl paty ze svého rodného městečka, se stěhuje do Tokia, kde má nastoupit na střední školu, stejně jako jeho nejlepší kamarád Kida Masaomi, který už v Tokiu nějakou dobu žije. Hned první večer, kdy Mikado přijede, absolvuje s Kidou prohlídkovou cestu po Ikebukuru a jelikož je ve víru velkoměsta nováčkem, udělí mu Kida pár přátelských rad, s kým by se za žádnou cenu neměl pouštět do křížku, úplně nejlepší by se dotyčným bylo vyhnout. Jednak je to místní legenda, jezdec na černé motorce, která je až neuvěřitelně rychlá a nevydává žádný hluk, až na občasné poněkud děsivě znějící koňské ržání; jenže jezdec není ani tak jezdec, jako jezdkyně, Dullahan (v irské mytologii je to bezhlavý jezdec na koni, který si svou hlavu nosí pod paží a kde se zastaví, tam někdo brzy zemře) jménem Celty Sturluson, kterou do Japonska přivedly stopy při hledání své ztracené hlavy, se kterou ztratila i většinu svých vzpomínek. Dalšími osobami z pomyslného seznamu

Satsuki Miyanoshita se spolu s otcem a mladším bráškou Keiichirouem přestěhují do rodného města své zesnulé matky. Hned první školní den se Satsuki, Keiichirou a jejich noví spolužáci dostanou do staré školní budovy, která sousedí s novou a která se využívala za školních let jejích rodičů ... a tady zjišťují, že v budově straší. Brzy se přichází na to, že Satsukina matka zapečetila spoustu duchů, kteří strašili nejen ve školní budově, ale v celém městě; jenže jak se město rozrůstalo, pečetě byly prolomeny a duchové jsou volní. Naštěstí po sobě Satsukina matka zanechala deník, ve kterém detailně popisuje, jak se kterého ducha zbavit navždy. Prvním démonem, kterému musí Satsuki čelit, je Amanojaku, bohužel během postupu dojde omylem k tomu, že je Amanojaku zapečetěn do Satsukiny kočky Kayi. A tak se sourozenci s novými přáteli (i když s tím ze začátku nechce mít nic společného, nakonec se k nim přidá i Amanojaku v kočičím těle) snaží zastavit všechny duchy a zachránit město.

Vítejte ve světě, kde se lidé rodí se zvláštními schopnostmi, kterým se říká Toys (odmítám jim říkat hračky, protože mi to prostě zní blbě) a vzhledem k tomu, jak se je chystají využívat, mají v zásadě dvě možnosti - buď se stát detektivy na jedné straně nebo zločinci na straně druhé. Naše čtyři hlavní hrdinky, Sherlock "Sheryl" Shellingford, Nero Yuzurizaki, Hercule "Elly" Barton a Cordelia Glauca, souhrnně nazývány Milky Holmes, byly nejoblíbenějšími studentkami Holmesovy detektivní akademie, a to především z toho důvodu, že se jim podařilo vyřešit nespočet případů (aby taky ne, když je učil sám Opera Kobayashi). Z toho také plyne jejich dost výsadní postavení, přepychovými pokoji počínaje a vlastním jídelním stolem s vynikajícími pochoutkami konče. Ovšem jedné bouřlivé noci, kdy Milky Holmes čelily zlodějce Arsène a jejím komplicům, zničehonic ztratily schopnost ovládat své Toys. A v tom okamžiku se jejich dosud přepychový život od základů mění. Se ztrátou svých