Sakuřino doupě

Protože když už se něčím zapsat do historie, tak jedině takovým výrokem. :D Měla jsem plány. Vlastně úplně jiné, než jak jsem víkend nakonec strávila. Jenže když už je nenaruší covid, tak alespoň počasí. Jinak by asi Vesmír nebyl v rovnováze.

Tenhle recept už mám doma strašně dlouho, vlastně od té doby, co jsem začala pravidelně vyřezávat dýně, a to už je nějaký ten pátek zpátky. Matně si vzpomínám, že v té době jsem ho myslím i zkusila, ovšem tehdy to bylo jenom z dužiny mexické dýně. A ta, co si budeme namlouvat, na barvu, konzistenci a chuť Hokkaido (co do vaření a pečení) prostě nemá. A jelikož jsem po těch loňských muffinech chtěla zkusit zase něco nového, here we are. 🎃🥧

Haru Kato je ten typ férového poldy, pro kterého je spravedlnost vším. Proto není úplně nadšený, když je mu jako parťák přiřazen elegantní Daisuke Kambe, dědic významného japonského klanu disponující pro běžného smrtelníka naprosto nepředstavitelným jměním, včetně nejmodernějších udělátek. Haru jednoduše nedokáže překousnout myšlenku, že by peníze měly vyřešit úplně všechno a Daisukeho nehorázné utrácení mu solidně pije krev. Ale i když jsou tihle dva a jejich morální přístupy rozdílní jako oheň a voda, když se to, co každý z nich ovládá nejlíp, spojí, kupodivu jim to, co se řešení případů týče, docela dobře funguje. A sám Daisuke, i když může působit jenom jako zlatý chlapec a zazobaný playboy, má své vlastní důvody, proč je u policie. A ty jsou skutečně závažnější než nuda nebo nadbytek volného času.

To si takhle člověk první podzimní ráno cestou z němčiny přes park jde zase jednou vyfotit jeden ze svých zamilovaných květinových záhonů v parku, s košíčkem, ve kterém nesl na němčinu nastříhané víno ... a hned je z něj mediální osobnost , která má ráda kytičky a zcela neplánovaně s nimi i ladí. 😎  Až se divím, že jsem byla odchycena zrovna tehdy, kdy jsem vypadala poměrně reprezentativně a dokonce si den předtím dobarvovala vlasy, čekala bych spíš opak. :D

Začínají padat kaštany, takže je ráno cestou na němčinu kolem parku můžu zase vesele sbírat. 🌰 V packách mi nakonec úspěšně uvíznul červený burčák, navíc moc dobrý. A v Pepcu jsem si udělala radost rozkošnými halloweenskými serepetičkami za pár korun. Za pár dní oficiálně začíná jedno z mých nejoblíbenějších období, výzdobu mám umístěnou, světýlka taktéž, takže bych vlastně po všech stránkách měla mít radost. Jenže nemám. Ne úplně. Tak trochu mě skolil moribundus (rýma, žádný covid, kdyby to náhodou někoho napadlo, ale nepříjemné je to tak jako tak, ať žijí rapidní změny teplot v krátké době). Ale především po necelých jedenácti a půl letech odešla do kočičího nebe dědova kočička. V jejím stavu už by to teď už bylo jenom prodlužování už tak dost velkého utrpení. Vím, že to pro ni bylo vysvobození, ale když si vezmu, že nebýt toho, že někdy na jaře chytla nějaké svinstvo, které se i přes veškerou snahu nakupilo v další ošklivé věci, mohla tu klidně ještě pár let s námi být, pořád je mi

Všimli jste si někdy, že když podzimu začnete říkat sklizeň, zní to najednou ještě víc cool? Nebo víc creepy, to už záleží jen na úhlu pohledu. 🍂💀 Taky samozřejmě vím, že podzim ještě oficiálně nezačal. Kromě toho je venku aktuálně nějakých 25 a praží to fest, ale prostě už to není ten klasický letní smažák, už jen proto, že slunce je v tuhle dobu už úplně jinde, a je to fajn. Jinak ale podzim klepe na dveře, minimálně, co se úrody týče. I ta padaná jablíčka na šťávu letos jsou. 🍏🍎 Netroufám si odhadovat, kolik kil jsme včera toho vína ostříhali. Vím jen to, že je letos zatraceně dobré, šťavnaté a sladké, žádná taková ta pecka obalená slupkou. A taky to, jak moc bych si dala burčák a letos zatím nebyla příležitost, protože jsem ho zatím nikde neviděla a všechny akce, kde by se při troše dobré vůle mohl nacházet, zrušil covid. Ale neztrácím naději. 🍇 Zato ale vím, že jenom ty tři největší hřiby nahoře vážily dohromady skoro kilo. Takhle velké houby jsem snad v životě neviděla a fak

Mám hrozně ráda babí léto (ovšem podle toho, jak venku cvrliká ptactvo, by to člověk tipoval spíš na začátek jara). Když je ráno chladno, ale během pár hodin sluníčko začne příjemně hřát. Kdy ještě směle můžete sedět na oběd venku na terase a ještě si sundat bundu. A taky že jsme ve čtvrtek, který považuji letos za první skutečně dokonalý příklad babího léta, se Sayou a špunty na venkovní terase seděli (musí se toho využít, dokud to ještě jde). Začíná se z toho stávat velice milá a příjemná tradice, procházka zámeckým parkem zakončená obědem U Kozičky. :3 Taková dospělá. "Tady měli burger, jmenoval se Black Anus nebo tak nějak." "... fakt?" "Jo aha, tak Black Angus." ××× "Nebude ti vadit, když si ho vyndám?" *míněno dítě z kočárku* "No, kdybys byla chlap, tak asi jo." Saya se přiznala, že sem pravidelně chodí šmírovat, takže tyto čtvrteční hlody nechť jsou zde zachovány i pro ni. :D Stále neutuchají přívaly švestek a hrušek. Těmi mě pro