Sakuřino doupě

Kouichi by byl zcela normální student chlapecké školy hrající basketball, kdyby se jednoho dne v jeho pokoji přímo v posteli neotevřel portál do jiného světa a on se najednou neocitl před namakaným obrem jménem Kaius, který je korunním princem a který mu velice nadšeně sdělí, že je jeho osudová nevěsta předurčená dát mu děti (no comment) a vládnout po jeho boku, a začne s ním dělat věci, o kterých se zděšenému Kouichimu ani nesnilo. Ale jak to tak chodí, i přes počáteční prohlašování, že se okamžitě chce vrátit zpět do svého světa, si Kouichi na Kaiuse zvykne a jeho pozice nevěsty (a všechno, co obnáší) se mu začne líbit. To by se ovšem nesměl přiotrávit pro obry neškodným ovocem, proti kterému jako protijed funguje pouze jiné ovoce rostoucí na území zvířecích humanoidů, kteří s obry nemají úplně ty nejvřelejší vztahy ...

Vzhledem k tomu už několik let trvajícímu suchu, které letos vygradovalo, zahrada většinu času připomíná spíš poušť. Řep je letos v záhonu pár, jahod jen tak na ukázku, aby se neřeklo, třešně se daly spočítat na prstech ruky, meruňky pro jistotu opadaly. Jakž takž bylo alespoň višní (ty ještě čekají na zpracování v mrazáku) a broskví, sice malých, ale o to sladších. Ovšem jestli se něčeho letos urodilo fakt hodně, tak jsou to švestky. V neděli jsem česala jak divá (a stihla to jen tak tak před solidním bourákem), včera se vařila marmeláda, dneska chutney, zítra se bude matlat a péct rýžový nákyp a v pátek kynutý koláč (plus někdy v dohledné době švestkovo-perníková bábovka , což je taky dokonalost). Nehledě na to, že už jsem na němčinu jednou nesla pytlík a zítra nesu zas, tentokrát na směnu za domácí hrušky. Kromě toho už druhým dnem bytem voněla skořice a hřebíček a stojím si za tím, že v každé zavařené skleničce se schovává uchovaný kousek léta. Osobně už ale létu tak trochu mávám k

Víte, co je fajn? Když vás přesně ve 3:15 (tedy v čas, který mám zafixovaný jako velké špatné, dík, Hollywoode) vzbudí divný zvuk v koupelně. Protože jste srab, tak počkáte do 3:16, než se rozhodnete jít zkontrolovat situaci (tahle část u wiček vzbudila snad největší veselí). Nikde nic, jen vám cestou na záchod kolem hlavy prolétává něco velkého tmavého. No a vzhledem k tomu, že pár dní předtím jste ven dostávali lišaje, řeknete si, že je to další můra. Ovšem když si pak v kuchyni rozsvítíte a i bez brýlí konečně uvidíte ten nezaměnitelný tvar křídel tvora, co vám krouží kolem stropu, zjistíte, že to fakt lišaj není. 🦇 Sice jsem toho tu noc už moc nenaspala, ale přežila jsem jak já, tak i ten pýr, který byl natolik inteligentní, aby si těmi otevřenými balkonovými dveřmi zase vyletěl. Není to poprvé, jeden nám sem vletěl už před pár lety, ale teď byl dlouho klid a bez větrání se v noci přežít nedá. Tak prý asi trénink na Halloween, nebo co. :'D Prostě zase jednou story jak Brno. A

To je tak, když si člověk bláhově myslí, že když si stáhne a nahraje zazálohované články, tak mu v nich zůstanou i obrázky, měsíc nechá prakticky všechno být, ale pak to v něm začne hlodat a na poslední chvíli zachraňuje, ukládá a znovu vkládá všechno, co chce, aby mu zůstalo ... Měla jsem v pátek a sobotu o "zábavu" postaráno, to nemohu říci. Nicméně, zjistila jsem, že za deset let se dokáže nastřádat takových (v této době už zbytečných) sranců, že mě to samotnou překvapilo. Takže jsem jednak promazávala (protože některé věci opravdu jenom zbytečně zabíraly místo, nebo už je prostě nechci mít vyplácnuté všem na očích) a jednak vracela do konceptů (protože soukromě si to třeba ještě někdy budu chtít z nostalgie přečíst, ale fakt nechci, aby mi tu veřejně strašily deníčkoidní cancy z roku 2010 :'D). Ve své době svůj účel plnily, ovšem to edgy období brojení proti "holčičkám, kterým barvičky vyžraly zbytečky mozečků", na kterém byl Underland de facto založen, už j

Srpen je takový zvláštní měsíc. 🌻👒 Ještě je pořád oficiální léto (jakože prázdninové), ale občas po ránu, když je příznivá konstelace, už v tom vzduchu můžete na chvilku ucítit, že už se to blíží. Že za chvíli převezme vládu babí léto a rána začnou vonět vlhkem ... pokud tedy zrovna nepřijde nikým nečekaný (a mnou osobně ani nechtěný, fuj) Mordor přestřicetistupňový, který vás donutí vyhrabat a na balkon instalovat starý slunečník z Ibizy, aby vám ten žlutý sráč nahoře ty kytky úplně nespálil. >:D • Příští víkend jsem měla jet do Brna. Nejedu. Za ten měsíc se situace změnila tak, že mi za to ten stres a nervy nestojí. Takže předpokládám, že jsem nejspíš opět za největší krávu, hajzla a sraba. Je vtipné, jak se ta historie zase opakuje. On je totiž (alespoň pro mě) trochu rozdíl zajet si do Ústí na kafe (kde strávím chvilku) a jet na dvě noci do centra velkého města plného místních i cizích lidí a permanentně bojovat s chutí celá se naložit do anticovidu. Stejné pocity jsem prožív

Asi si ještě pamatujete, jak to dopadlo (respektive nedopadlo) s první Captive Prince čuchnou, o to radši jsem, že kletba byla zřejmě konečně prolomena a Laurent je doma. :3 Voní jako luxus, co si málokdo může dovolit, a co víc, Míša mi k němu před pár dny stihla urvat i Damena, takže nakonec budou chlapci spolu.

I když jsme se vlastně naposledy viděly před měsícem, přijde mi to jako úplně jiná doba a pocitově mnohem delší časový úsek. A bylo to skvělé, i když o trochu kratší než předchozí roky, parně letní a tak trochu karikovitě prokleté. ^^" Jestli pro mě tenhle víkend bude mít už navždy nějaký zvuk, tak je to bezkonkurenčně tenhle ⛺🦟