Už jsem sbírala leccos, jednou to byly žáby (neptejte se, záležitost související s mým lehce stalkerským obdobím puberty, jejíž souvislost byste stejně nepochopili), všemožné karty, pivní podtácky, období poníšků, potom lišky a šnečci, kteří mi zůstali až doteď ... ale že to jednou budou panenky, to by mě vážně nenapadlo. Ne že bych jako malá neměla Barbie, měla jsem a poměrně dost, ještě si vzpomínám, kolik mi pro nich babička naháčkovala oblečení a polštářků (ovšem žádná z nich nebyla kloubová), ale především z panenek s porcelánovými hlavičkami jsem odjakživa měla vyslovenou hrůzu. :'D Ovšem jednu dobu jsem slušně ujížděla na BJD (a co si budeme povídat, ujíždím doteď, obzvlášť na těch od Kůzlete :3) a v počítači mám doteď uloženou spoustu různých fotek, ale ty na mě zase byly moc drahé a když jsem navíc zjistila, že můžou být klidně i půlmetrové, opět mi to přišlo až děsivé.