Sakuřino doupě

Dvacetiletá Michiru Amatsuki se akorát přestěhovala do Tokya, aby začala svou novou pracovní kariéru a tak trochu i úplně nový život, protože Tokyo je tak trochu svět sám pro sebe. Aby alespoň trochu ušetřila na bydlení, rozhodla se svůj nový život začít ve Stella Haruno House, což je čistě dámské společné bydlení bez ohledu na věk nebo povolání. A i když má Michiru ze začátku trochu strach, už při prvním setkání pozná, že s dalšími obyvatelkami, Kae Midorikawou, která plánuje svatby, Nao Kiriyamou, která prodává oblečení a její mladší sestrou, vysokoškolačkou Makoto, si určitě padnou do noty. Existují totiž minimálně dvě věci, které mají všechny čtyři společné - zálibu v dobrém jídle a především v dobrém pití. A s dobrým jídlem a pitím jde přece hned všechno lépe!

Dalo by se říct, že patnáctiletá Chise Hatori rezignovala na život. A upřímně řečeno, nelze se jí ani moc divit - odmalička vidí věci, které ostatní lidé vidět nedokážou, což vedlo k tomu, že se jí ostatní stranili jako té divné, vlastní matka se ji pokusila zabít a nakonec zabila sama sebe. Proto se Chise, které už nezáleží vůbec na ničem, obzvlášť na sobě, a která nemá kam jít, rozhodla sama sebe nabídnout v aukci s tím, že ji třeba někdo na něco využije a že bude alespoň k něčemu potřebná. Nakonec ji za pět milionů liber koupí tajemný cizinec s maskovanou tváří, který se později představí jako Elias Ainsworth, čaroděj. Chise je totiž vzácnost, něco, čemu se říká "Slay Vega" - člověk, který nejen že dokáže vidět fae, ale kromě toho má sám magický potenciál. Jenže bohužel, tento potenciál má také za následek to, že běžná smrtelná těla ho příliš dlouho nezvládnou a délka života Slay Vega není tedy moc dlouhá. Elias si Chise vybral nejen z čistého zájmu pro jeji vzácnost, ale

Yuzu je Gyaru každým coulem - má odbarvené vlasy, libuje si v make-upu, dlouhých barevných umělých nehtech, módě a školní uniformu si upravuje a nosí podle svého. I když byla Yuzu vždycky jedináčkem, její matka se znovu provdala, a tak ji kromě stěhování čeká také nová škola a co víc, bude z ní starší sestra! Ovšem, už první den ve škole ukáže, že všechno nebude až tak růžové - Yuzuina nová škola je totiž zcela dívčí, navíc konzervativní a silně striktní ... což tak úplně nejde dohromady jak s Yuzuinou povahou, tak s jejím vzezřením, a navíc tato skutečnost nenávratně boří veškeré Yuzuiny sny o středoškolské romanci. Proto prakticky hned po vkročení na školní pozemek dojde ke střetu týkajícího se její uniformy porušující dress-code se školní radou, především s její chladnou, přísnou prezidentkou. A aby toho nebylo málo, Yuzu záhy zjisťuje, že tahle nesnesitelná holka lpící na pravidlech není nikdo jiný než její nová nevlastní mladší sestra, Mei, která je navíc vnučkou samotného ředitel

Kouta Hasegawa je ve druhém ročníku střední školy a odjakživa má moc rád jeden z charakterů společnosti Sanrio - roztomilého žlutého pejska jménem Pon Pon Purin ... jenže od jisté doby a jisté velmi nepříjemné zkušenosti a události odmítá přiznat i to, že vůbec zná jeho jméno. Navíc, bylo by přeci divné, aby středoškolák a ještě ke všemu kluk měl mezi zálibami něco takového, dětského a holčičího. Ovšem, čirou náhodou na stejnou školu chodí i Yuu Mizuno, který zbožňuje zajíčka My Melody, a jeho dlouholetý kamarád, fotbalista Shunsuke Yoshino, jehož idolem je pro změnu kočička Hello Kitty. A co víc, nijak zásadně se s tím netají, spíš naopak! Je to právě hlavně Yuu, který Koutovi ukáže, že za to, že má člověk něco rád, se vůbec nemusí stydět, i když se jedná o roztomilé Sanrio charaktery. Důležité je jen to, aby dokázal přiznat, že to má rád, ani ne tak okolí, jako především hlavně sobě, a aby mu to přinášelo štěstí a dělalo radost. A tak se časem z Kouty, Yuua, Shunsukeho a dalších dvou

Asi žádnému člověku, který má rád jak žánr hororu, tak mangu a anime, nebude jméno Junji Ito neznámé. Tento pán je totiž právem nazýván králem japonského hororu. A právě z jeho specifických děl toto surrealistické panoptikum vychází.