Sakuřino doupě

Je to trochu paradox, jak vám jedna jediná nejistota dokáže zničit téměř dva týdny života, které vám nikdo nevrátí. Nakonec se nic neděje, všechno je v pořádku, "jen" o tom až do dneška nikdo nebyl schopný podat informaci. Jenže nejistota a nevědomost je hrozná věc a říkejte mému o deset dní mladšímu já, aby nemyslelo na nejhorší možné scénáře, když mě tehdy ve vlaku do Prahy prakticky rozbrečely ty ze smutnějších písniček Within Temptation z MP3jky v uších. Abych to tedy shrnula, bílinský mamograf tvoří banda neprofesiálních neschopných hovádek. Tečka. Nicméně, pokud si vzpomínáte na svíčkovou anabázi, tak po téměř roce a čtvrt (hlavně to neuspěchat, lol) tenhle nekonečný příběh došel ke konci, a to dokonce velmi zdárnému - nějakým mě záhadným způsobem (tipovala bych rituální oběť za úplňku) máme zpátky peníze, a to v plné výši. Upřímně jsem v to už ani nedoufala, takže o to víc jsem hepy. Díkybohu tedy i za to. Tak zas brzy nashle.

Přivedla mě k němu Lila a i když musím říct, že na historické seriály si úplně nepotrpím, tady jsem udělala výjimku a udělala jsem ji dobře. Anne Lister totiž na svou dobu byla neuvěřitelně zajímavá, pokroková a charismatická žena (dalo by se říct, že její smůlou je jedině to, že se narodila jako žena, protože v 19. století se podobné vlastnosti u příslušnic něžného pohlaví zrovna nenosily ... a co si budeme povídat, ne všechny byly zrovna příkladné a bezelstné), která si dělá věci po svém, žije si po svém (muži ji v romantickém smyslu ani v nejmenším nezajímají) a na tom, co si o ní myslí ostatní, jí většinou moc nesejde. Tento počin pak vychází z jejích šifrovaných deníků, které se podařilo rozluštit teprve v nedávné době. Nádherné kostýmy, famózní výkony obou hlavních představitelek. A taky kouzelná myšlenka, že přátelství je často lepší než manželství. Doporučuji, fakt moc doporučuji. :3

Fakt jsem si myslela, že letošní únor bude oproti tomu loňskému lepší. Nebo spíš doufala. Tak prý asi nic, lol. Nejdřív mě vyschízovala Sabine (až tak, že jsem si o den odložila němčinu, prostě paranoia jak prase), teď pro změnu tohle. Nechci o tom mluvit, ani psát, už jenom proto, že zatím to pořád je taková Schrödingerova číča, jo a ne, vlastně se ještě vůbec nic neví a chci zůstat pozitivní. Proto jsem se v sobotu vydala do naší matičky na šoping s wičkami. Wičkraft totiž pozvedne na duchu každého, ať už třeba jenom na chvilku. Hana by sice protestovala, že tam chybí psi, ale za mě to sedí dokonale Sice jsem si vlastně nic nekoupila (vlastně jsem ani nic nepotřebovala, z oblečení mě nic nezaujalo a nálet na Baleu jsem podnikla už ve čtvrtek, jednu tašku narvanou krémy a sprcháči, druhou štanglí salámu a celou domácí tlačenkou, které jsem vyfasovala na němčině, long story). Nicméně, popila jsem kokosové kapůčo, nadlábla se v Loving Hut, předala putovní Trhlinu a odvezla si dalšího pů

Možná si budete říkat, proč s tímhle tématem přicházím v únoru. Vůbec se ale přece nemusí vztahovat výhradně jenom k Vánocům (letos se mi nějak nečekaně podařilo mít už teď minimálně vymyšlené narozeninové dárky třeba už i na listopad, ehm). A i když je tu poměrně mrtvo, stejně mi nedá, abych nevyužila myšlenku. Co si myslíte o recyklování dárků? Co mám na mysli je to, že když dostanete něco úplně mimo mísu nebo váš vkus, případně něco, co nijak nevyužijete (sůl do koupele, když máte sprchový kout, zelený čaj, když pijete výhradně ovocné, a tak podobně), nenecháte to doma válet, ale pošlete to dál k někomu, u koho víte, že mu to udělá radost. Považujete to za něco nepřípustného, nebo naopak za fajn způsob využití? Osobně v tom nevidím vůbec nic špatného (samozřejmě, pokud daná věc není načatá nebo úplně jasně použitá nebo prošlá, v takovém případě je samozřejmě fajn se nejdřív zeptat, sama mám takhle doma pár sypaných zelených čajů od Kyoko). Knížka, od které jste třeba čekali něco tro

Šupinatci (a šupinatky, samozřejmě) taky odjakživa patří k mým oblíbencům a stejně tak pastelové barvičky, takže jsem si po psychickém vypětí závěru minulého týdne udělala radost novou čuchnou a záložkou. :3