Sakuřino doupě

Poslední týden je vysloveně radost existovat, což? A to ještě ani oficiálně léto nezačalo, hah ... we're all gonna burn. Čímž se vlastně nenápadně snažím uvést, proč se tady lautr nic neděje ... ovšem když se snažíte přes den neuhořet, vlastní tělo vám připadá jako dobře natlakovaný papiňák a v noci pro změnu spíš halucinujete z vedra jak ta největší smažka než spíte, jste tak nějak rádi, že vůbec jste, a na nějakou duševní kapacitu už místo bohužel nezbývá. A když vám dojdou zásoby ledového Mazagrande, tak už tuplem ne. :'D Ačkoliv, ono je to vlastně na druhou stranu asi dobře, protože ohledně Good Omens jsem se dostala přesně na tu očekávanou vrcholně obsesující úroveň (jak je vidět, pořád funguji pouze ve dvou zcela opačných režimech, nic mezi tím ^^"). V pondělí jsem si vyzvedla svou anglickou verzi (protože ať už jsem tehdy tvrdila cokoliv, tak v roce 2012 jsem očividně byla dumb as brick), protože na některá konkrétní vydání se prostě vyplatí si počkat. A i když u 99

Aby bylo jasno, tak na tohle jsem čekala od doby, kdy jsem přečetla knížku, tedy nějakých sedm let (a oba dva díly Anděla Páně byly sice uspokojující, ale nikoliv dostačující). A když jsem se po tom sáhodlouhém čekání (a dvoudenním stahování) konečně dočkala, mé pocity během sledování by se daly dokonale shrnout tímhle - IT'S SO FUCKING AMAZING!!! (omlouvám se, ale pořád mám tendenci při vyjadřování maximálního nadšení přecházet do angličtiny ^^") A ne, nemluví ze mě jen můj dlouho nepřiživovaný crush na Davida Tennanta (který se dočkal a je konečně ginger, btw), ono je to totiž boží boží BOŽÍ úplně celé, od začátku do konce - on takový Armageddon může být dost zapeklitá záležitost ... obzvlášť, když se vám povede někam neplánovaně zašantročit Antikrista. Nemá cenu zamlouvat, že soft angel boy (Michael Sheen is the softest boy ever and a gift to this world, to be exact) & precious snek bby jsou už od knížky jednou z lodí, pod jejíž vlajkou se plavím (if you know what I m

Jak se dalo očekávat, spolu s červnem opět dorazily teploty, při kterých běžnému občanu pohybujícímu se venku hrozí samovznícení. Nezbývá než se tedy úporně snažit ochladit nejen sebe, ale i obytný prostor (což bývá mnohem náročnější) a snažit se moc nepřemýšlet nad tím, jak že vlastně bude, až skutečně dorazí léto ... ale zase se v takovém počasí dobře na ohýnku opékají buřty, to zase jo. A taky dozrávají první jahody. I když je tedy valná většina z nich poznamenaných blízkým setkáním s jistým černým opeřencem, který sice krásně zpívá, ale v takovou chvíli je " svině " asi to nejslušnější označení. Ale vitamíny jsou vitamíny. Taky konečně vyšlo to, na co jsem se těšila už několik posledních měsíců, aneb Good Omens . Sice jsem to všechno doslova stahovala prakticky celou sobotu a neděli (protože kvalitka), ale nelituji ani jedné vteřiny. Jsem akorát v polovině (protože tohle si skutečně nehodlám vyplácat za jeden den) a říct, že jsem nadšená, by byl příliš slabý výraz. Už běh

Chernobyl je pro mě zatím absolutně nejsilnějším počinem tohoto roku. Počinem, který rozhodně není jednoduchý nebo příjemný na sledování (a není to jenom zásluha jeho víc než tísnivé atmosféry), ale o to důležitější je ho vidět. Už jen z toho důvodu, aby se takový kolosální průser už nikdy neopakoval - a tím nemám na mysli ani tak samotný průser v atomové elektrárně (protože když se podíváme jen pár let zpátky na japonskou Fukushimu, zjevně jsme se ani po těch v té době pětadvaceti letech dostatečně nepoučili), jako spíš politickou stránku celé věci a způsob, jakým takový průser a hrozbu řešil totalitní režim (kterému jde víc o vlastní image navenek než o nějaké nahraditelné články, jako jsou lidé), které jsou snad ještě děsivější než samotná unikající radioaktivita ... a že si myslím, že seriál v tomhle aspektu historii popisuje dost věrně (jelikož k této události došlo čtyři roky předtím, než jsem se narodila, tak samozřejmě nemám vlastní zkušenosti, ale bavila jsem se na tohle téma