Sakuřino doupě

Od doby, kdy mu zemřeli oba rodiče, žil Shinpei Ajiro společně s rodinou Kofune a v Ushio a Mio Kofune v podstatě získal dvě nevlastní sestry. Svůj rodný ostrov jménem Hitogashima však Shinpei opustil a rozhodl se pokračovat ve studiu v Tokyu. Na Hitogashimu se vrací až po dvou letech, a to na pohřeb Ushio, která tragicky utonula při pokusu o záchranu malé holčičky. Tedy, to je alespoň oficiální verze. Během pohřbu se totiž Shinpei od svého nejlepšího kamaráda Sou, jehož rodině patří místní klinika, dozvídá, že Ushio měla na krku modřiny a je tedy nanejvýš podezřelé, že by její smrt byla skutečně nehoda. S touto informací začíná Shinpei, který to nehodlá nechat jen tak, pomalu přehodnocovat události posledních dní před smrtí Ushio, ale namísto toho, aby se mu podařilo něco vysvětlit, je tomu spíš naopak. Přibývá podivných incidentů a lidé zničehonic mizí beze stop. Díky těmto nevysvětlitelným zmizením si však Mio vzpomene na místní pověru pojednávající o entitách nazývaných Stíny, kter

Sice oficiálně začal teprve před pár dny, ale letos o tom skutečně není pochyb. 🍁🍂🌰 Jen by mi tedy tlupy smráďat v parku nemusely kompletně vysbírávat všechny kaštany, těšila jsem se, jak zas budu po ránu tahat plné kapsy, a ono prd, když najdu dva tři, tak je to úspěch. :'D

Fuuta-kun je takový klasický vytížený Japonec, který se domů z práce vrací až v pozdních večerních hodinách. Když se k němu do bytu přistěhuje jeho mladší sestra Pii-chan spolu s pěkně zakulaceným mourovatým kocourem jménem Kyuruga, Fuuta-kun, který nikdy předtím kočku neměl a nemá ani ponětí, co očekávat, každý večer po návratu z práce objevuje další a další střípky toho, co znamená soužití s chlupatým mazlíčkem.

Proč jsem se k tomu vlastně dostala až teď, když mě to tak sakra baví?! (tímto bych chtěla poděkovat Lile, že mě k tomu tenhle rok konečně dokopala) Bůhví proč jsem to měla tak nějak zaškatulkované prakticky jako fem!Hannibala ... a i když to tak vlastně úplně není, našly by se tam nějaké paralely. Villanelle je přesně takový ten  horny and afraid  typ, má styl (pořád chci tu růžovou tylovou monstrozitu!), interakce a chemie mezi jednotlivými postavami je *chef's kiss* a i tím britským prostředím je to prostě strašně bezva (ten suchý britský humor je top :'3). Tak jenom doufám, že i následující tři řady si budou držet stejnou laťku. *klepe na zuby*

Nějak mi dochází fantazie na názvy článků a zase se nechci opakovat ... ale on tenhle ve výsledku vlastně ani není úplně mimo mísu.

Fake it till you make it ... or not  - přesně takhle by se dal shrnout celý seriál a celá ta kauza, ze které vychází. Asi nejvíc mě zaráží to, jak moc dlouho jim ta habaďůra procházela (a ještě ve zdravotnictví!) a jak je sakra někdo schopný investovat takové šílené prachy do něčeho, co co vlastně pořádně nikdo neviděl a kolem čeho se pořád jenom mlží. A taky to, že ona psychopaní (famózní výkon Amandy Seyfried, která to zahrála fakt na jedničku, skutečně postupem času čím dál větší  robot bad at peopleing ) asi doopravdy věřila tomu, že neudělala nic špatného a že tím kolosálním podvodem pomáhá lidem. Trochu z toho až mrazí, kam až člověka dovedou ambice a jak jsou někteří lidé schopni jít pomalu přes mrtvoly za tím, aby změnili svět.

Jelikož je sezóna švestek v plném proudu a dost možná nejsem jediná, kdo si úplně nepotrpí na klasické kynuté švestkové koláče s přeslazenou drobenkou, obzvlášť, když už je ten kraj pak hezky vyschlý a tvrdý, založím si sem tenhle recept na fakt výborný a především hrozně rychlý nekynutý švestkový koláč. 🥧🍂