Tantei Opera Milky Holmes

Vítejte ve světě, kde se lidé rodí se zvláštními schopnostmi, kterým se říká Toys (odmítám jim říkat hračky, protože mi to prostě zní blbě) a vzhledem k tomu, jak se je chystají využívat, mají v zásadě dvě možnosti - buď se stát detektivy na jedné straně nebo zločinci na straně druhé. Naše čtyři hlavní hrdinky, Sherlock "Sheryl" Shellingford, Nero Yuzurizaki, Hercule "Elly" Barton a Cordelia Glauca, souhrnně nazývány Milky Holmes, byly nejoblíbenějšími studentkami Holmesovy detektivní akademie, a to především z toho důvodu, že se jim podařilo vyřešit nespočet případů (aby taky ne, když je učil sám Opera Kobayashi). Z toho také plyne jejich dost výsadní postavení, přepychovými pokoji počínaje a vlastním jídelním stolem s vynikajícími pochoutkami konče. Ovšem jedné bouřlivé noci, kdy Milky Holmes čelily zlodějce Arsène a jejím komplicům, zničehonic ztratily schopnost ovládat své Toys. A v tom okamžiku se jejich dosud přepychový život od základů mění. Se ztrátou svých schopností ztrácí všechna svá privilegia a co víc, prezidentka studentské rady Henriette Mystère (která je jen tak mimochodem sama Arsène) jim dá ultimátum, do kterého musí získat své schopnosti zpět, jinak na akademii končí. A tak děvčatům nezbývá nic jiného, než se začít snažit, a to všemi možnými způsoby.

Pokud bych měla shrnout, co mě k tomuhle anime vedlo, tak bych lhala, kdybych řekla, že to rozhodně nebyla vidina růžové reinkarnace Sherlocka Holmese :D A pokud jste si všimli, tak ve jménech postav se to známými kriminálníky i kriminalisty jenom hemží. Zkrátka, na jedné straně máme slavné detektivy ve verzi roztomilých malých holčiček v matchy-matchy barevných pláštících a deerstalkerech a na druhé straně velmi vnadnou badgirl, totálního úchyla (když říkám totálního, tak v tohle případě to myslím OPRAVDU vážně), samuraje a shotu (kteří se navíc maskují buď jako žáci, učitelé nebo zaměstnanci akademie) ... což už vypovídá o mnohém. Přiznávám, že jsem byla s bídou schopná dostat se do poloviny, v tomhle případě na mě i pouhých 12 dílů bylo prostě moc a nechtěla jsem riskovat rozpuštění mozku přespřílišnou kawaiiiností, upištěností a celkově tím, že mi to přišlo fakt slušně ujeté ^^" (ani mi ale nepřišlo, že by snad mělo být pro děti ... jestli Japoncům připadá chlápek žonglující s jablky pomocí vlastních bradavek zcela normální, tak mě teda ne :'D) Ale co já vím, třeba někdy přijde čas, kdy překonám sama sebe a dokoukám to. Prozatím přemýšlím nad tím, komu bych tohle anime mohla doporučit ... možná tak pánům se zalíbením v roztomilých barevných holčičkách nebo velmi, ale opravdu velmi otrlým Sherlockianům s masochistickými sklony.