Sakuřino doupě

Asi takhle - já fakt netušila, že to souvisí se Sandmanem (ke kterému se teď snad už konečně dostanu) a že tedy Gaiman (což je ostatně značka kvality sama o sobě), líbila se mi anotace, tak jsem si s očekáváním nenáročného teenage- not-nantural shitu , který mě třeba bude i bavit, řekla proč sakra ne. No,  už jenom samotné úvodní titulky absolutně nemají chybu, jak vizuálně (říká člověk, co měl jako dítě z kostlivců noční můry), tak zvukově (Syntezátory? Varhany? A k nim theremin? Ano prosím! *A*),  nahlodaly mě sprostý kočičky (ve svém životě potřebujete sprostý kočičky), ale sprostý skřítkové mě teda dostali do kolen úplně ... a bylo vymalováno, miluju to hrozně moc a asi mám tak trošičku novou obsesi. ♥ A navíc - proč jsou tam sakra všichni, ale fakt úplně všichni, tak moc hot?!  (꒪ཀ꒪) Potřebuju víc, mnohem víc!!

Co kdyby pohádka nebyla pohádkou? Co kdyby Popelka a Červená Karkulka byly zlé? Co kdyby Jeníček s Mařenkou byli děti ve vzdálené budoucnosti? Hrdinové pohádek jsou vždy čestní a poctiví, konají dobré skutky a žijí šťastně až do smrti. Co kdyby to nebyla pravda? Takové příběhy bych si ráda poslechla. A co vy?

Když jsem v létě byla na Tanabatě , psala jsem, že teď ještě Hanami a budu spokojená. No, ze dvou možností jsem si nakonec asi fakt vybrala tu s nejhorším počasím, ale vůbec mi to nevadí, protože jsem s tím počítala a byla na to připravená. Ono to s těmi kvetoucími (respektive odkvetlými) sakurami bylo letos takové chaotické asi úplně všude, i v tom Japonsku. 🌸🌸🌸

Kazusa a Izumi byli odmalička nerozlučná dvojka, prakticky jako sourozenci, kteří si spolu neustále hráli, a to i díky tomu, že byli sousedé. Ovšem jak plynul čas, Izumi na nižší střední vyrostl a Kazusa ho začala všímat i jiným způsobem, než jako kamaráda ... a nejen ona. Proto si od něj i na střední rozhodla dál ponechat dostatečný odstup. Koneckonců, dostatečně ji zaměstnává literární klub, tak nechvalně proslulý čtením explicitních literárních scén nahlas, že žádný z učitelů nechce být jeho záštitou. Během jedné z jejich zapálených diskuzí se Kazusa s ostatními členkami klubu, Momoko, Rikou, Hitohou a Niinou dostanou k tomu, co by chtěly zažít, než zemřou. A právě tehdy Niina pronese to zlomové slovo - sex. Jedno jediné nevinné slovíčko, které ve všech pěti děvčatech doslova spustí lavinu nových neznámých emocí, najednou vidí sex úplně všude kolem sebe a nemůžou myslet na nic jiného. Když navíc Kazusa omylem načapá Izumiho ve velmi intimní chvilce, všechny ty nabalující se emoce po

Proč mám pocit, že už je květen? Pravděpodobně proto, že letos všechno vykvetlo fakt o ten měsíc dřív. Nemyslím, že je to dobře (a co se alergie týče, dost trpím :'D), ale stejně s tím nic neudělám, tak se alespoň kochám, dokud to je. 

Je libo po Saltburnu jeden šedesátkový, tak trochu noirový (černobílá estetika k tomu hrozně jde) výlet na italské pobřeží s famózním Andrewem Scottem? Jemu ti uhlazení psychopati prostě fakt jdou, jeho talentovaný pan Ripley totiž absolutně nemá chybu, hezky se u něj naladíte na středomořský vibe. 8D Je to velice artsy (krásné jsou ty paralely s Cavaraggiem a záběry na italské reálie a umění, celkově to má fakt nádhernou kameru) a vy jenom čekáte, jestli mu to nakonec vážně projde nebo ne ... velmi cením realistické vykreslení toho, že zbavit se těla bez důkazů rozhodně není tak easy peasy, jak se to často servíruje (spoiler - je to sakra fuška a jak loďka, tak baráček absolutně neměly chybu). Zase jednou skvělé morálně znepokojivé dílo. ♥

Když někde dojde k incidentu týkajícímu se magie a obzvlášť tehdy, pokud je onen incident dílem čarodějnice, je vysoce pravděpodobné, že se na stejném místě dříve či později objeví nesourodý pár - pohledný uhlazený mladý muž s rakví na zádech a tak trochu neurvalá mladá dívka s divokým pohledem a očima šelmy. Ashaf, jak se onen mladý muž jmenuje, je mágem ve službách Řádu magické rezonance, organizace zabývající se vším, co se týká magie. Guideau, jak se jmenuje ona dívka, zase hledá jednu konkrétní čarodějnici, která má na svědomí její kletbu, které se hodlá za každou cenu zbavit - to je také jediný důvod, proč spojila své síly s Řádem. Jak tato dvojice putuje světem, svět magie se zdá být stále podivnějším a podivnějším.

Aniž by o tom pozemšťané měli ponětí, na Zemi je v přípravě mimozemská invaze a mimozemšťané už se dávno infiltrovali a chodí mezi námi. Vysoce postavený člen zlovolné organizace Liga zla, zvaný Generál, společně se svými mimozemskými kolegy den do den neúnavně pracuje na vyhlazení nic netušícího lidstva, aby mohli obsadit Zemi ve jménu své domovské planety. Ovšem i ten největší a nejděsivější zloun si potřebuje čas od času odpočinout a užít si dny, kdy má zasloužené volno. Jít se podívat do zoo na rozkošné pandy, pořádně se prospat, koupit si zmrzlinu ve večerce nebo si udělat něco dobrého k jídlu ... prostě si dát oraz bez toho, aby ho při tom kdokoliv otravoval, ať už Liga zla nebo Strážci, tým, kteří se snaží chránit Zemi a lidstvo právě proti němu. Vždyť konat zlo je úplně stejně náročné a vyčerpávající jako konat dobro.

Hello, World! PLANET je virtuální online hra, kde se každý může stát tím, kým chce. Kromě dalších jiných společenstev zde existuje také skupina čtyř velmi silných hráčů, která funguje pod jménem Akabane Family. V podstatě se jedná o pseudo-rodinu, která však existuje pouze ve hře, i když v podstatě jako rodina funguje. Paradoxem je, že aniž by to věděli, členové Akabane Family jsou součástí rodiny i v reálném životě, ovšem tahle rodina je na rozdíl od té herní rozbitá tak, že ji snad ani není možné spravit. Starší bratr, který už několik let prakticky nevychází z pokoje, ambiciózní mladší bratr, kterého jeho dávný vzor znechucuje, přehnaně perfekcionistický a pedantský otec, kterého jeho děti nesnášejí, a matka, která rodinu absolutně zanedbává - prakticky naprosté opaky úspěšně fungující a starající se virtuální rodiny. Zatímco v reálném životě spolu nejsou schopni vyjít, ve světě PLANET společně bojují s monstry, ale také s dalšími společenstvy, a zároveň se snaží jako všichni ostatn