Sakuřino doupě

Vesmír tomu tak chtěl, že odcházející rok opustím tentokrát ne nemocná (jen nachcípaná, ehm), ale trochu jako mrzáček (vydrželo mi to od září, docela úspěch), ale co se dá dělat. I tak bych se ale za ním chtěla alespoň virtuálně ohlédnout, když už nemůžu fyzicky (zablokovaný krk, chápete :'D).

Tak jsou zase za námi, a zase šíleně rychle. Jen se před týdnem na slunovrat ta nálada totálně zlomila a z velké části odešla do věčných lovišť ... ale s něčím takovým asi nikdo nepočítal a ani nemohl.

Akira Tendou je ve svých čtyřiadvaceti letech na vrcholu svých produktivních sil, vystudoval přeci prestižní univerzitu, byl sportovně nadaný a zajistil si tak krůček po krůčku svou vysněnou práci ... tak proč se nachází v temném bytě plném odpadků, totálně psychicky i fyzicky vyčerpaný? Tři roky otročení dnem i nocí v korporátu z něj do slova a do písmene udělaly zombie bez jakékoliv radosti ze života, která nedokáže ani sebrat sílu, natož odvahu k tomu, aby se ze svých citů vyznala své krásné kolegyni. V nouzi nejvyšší, když už má Akira pocit, že takhle dál prostě nemůže, však zasáhne osud - nejen v Japonsku, ale po celém světě propuká zombie apokalypsa a civilizace se začíná hroutit. A Akira si konečně po dlouhé době ve svém životě připadá svobodný - nemusí do práce! Teď, když má Akira konečně čas, si sepisuje seznam sto věcí, které chce stihnout do té doby, než se eventuálně sám změní v zombie. Ačkoliv se prodírá horami oživlých mrtvých, nikdy se totiž necítil víc naživu než právě

Keitarou Gentoga byl díky své silné spirituální přítomnosti odjakživa jako maják pro nejrůznější přízraky. Ovšem po jednom traumatizujícím zážitku, po kterém skončil s prokletím v pravé ruce (a nutností vždy nosit rukavici), se Keitarou na nějakou dobu zcela uzavřel před okolním světem, aby podobným událostem předešel. Nyní už jako vysokoškolák se snaží žít normální život, jak jen to je možné. I díky podpoře své kamarádky z dětství Eiko Hozuki se rozhodne začít si přivydělávat soukromým doučováním. Jeho prvním studentem se stane zázračné dítě jménem Yayoi Hozuki. Yayoi ovšem není jen akademickým géniem. Kromě toho, že je sestřenicí Eiko, je také velmi silným médiem - narodila se se dvěma zorničkami v každém oku, což jí umožňuje nahlížet do spirituálního světa a vidět přízraky, které zcela účelově vyhledává a loví, čím silnější a pomstychtivější, tím lepší. Od osudné autonehody, při které zemřeli oba její rodiče, se totiž Yayoi snaží najít velmi silný přízrak, který stojí za zmizením du

Tak nám oficiálně začíná zima ... a víte, co to znamená? Znamená to, že už jsme zase na půli cesty ze tmy. :) A taky, že Vánoce už doslova a do písmene klepou na dveře. 🎁 A je to znát, lidi zase začínají magořit a v obchodech to vypadá jak po náletu.

Mezi mé každoroční předvánoční tradice patří v rámci vánočních trhů, které se na našem Zámeckém náměstí konají vždy třetí adventní víkend (letos už po třinácté) navštívit v oratoři kostela (odtud ten Jan Krtitel, někdo tahle nejspíš omylem na Instagramu překřtil Jana Křtitele a hrozně mě to rozesmálo :D) výstavu keramiky paní Aleny Kartákové. Letos o ní sice nikde nebylo ani slovo, takže jsem si nebyla jistá, jestli vůbec bude, ale byla. A stejně krásná jako každý rok, letos navíc i s obrázky. :3

Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že za chvíli už pomalu bude půlka prosince pryč, když sotva začal? Kdo ten čas žere?! :'D Nějak moc rychle to všechno utíká.

S příchodem prvního sněhu přišla i vánoční nálada. I když, ona na mě přišla prakticky už o pár dní dřív, když jsem si cestou na doučko na zahřátí dala první letošní svařáček (nezklamal, plus byl ještě v takovém veselém kelímku :D). O den později jsem schovala dýně a jako na zavolanou, sníh. Teď už mi v okně svítí i světýlka, protože nechci mít advent jenom třítýdenní, a je to fajn.

Tohle se mi ale naprosto trefilo do vkusu! Anime verze patří k těm šíleně dlouhým, takže tohle pro mě byl takový kompromis, který mě ve výsledku bavil ještě víc, než jsem očekávala. Amatérské vyšetřování zločinů, často ještě s takovým tím specifickým mystery vajbem japonských městských legend (dokonce i na Hanako došlo!), navíc i docela dost explicitní, žádná cenzura nebo stíny a podobně ... ale přesto ne tak přehnaně dramatické, jako tomu bývá u korejských hraných seriálů (asi jsem zatím nenarazila na žádný, který by byl výjimkou). Měla jsem u toho takový pocit, jako jsem kdysi dávno měla u Detektiva Conana nebo třeba u Gakkou no Kaidan, což asi hovoří za vše. :3