Sakuřino doupě

A opět jsem si vzpomněla na proslulou píseň z gymnazijních časů s názvem Banánová šťáva . :'D Už ani nevím, jak na něj vlastně došlo, každopádně je jisté, že můj drahý tatínek má vždycky období, kdy se na něco upne a pořád s tím otravuje. No, a jednou se takhle upnul právě na banánovou marmeládu, snad ji někde viděl nebo nevím. Proto, když už nás to začalo štvát, jsme hledali nějaký recept, vyzkoušeli a zjistili, že to není tak špatné, ba naopak, že je to vlastně dost dobré. :)

Předem bych měla říct, že jsem nikdy nebyla kdovíjaký fanda zombie žánru, vlastně by se dalo říct, že jsem nebyla vůbec žádný. Příběh osmnáctiletého Kierena Walkera, který se po své smrti v roce 2009 stal, stejně jako spousta dalších lidí, kteří onoho roku zemřeli, obětí SČS neboli syndromu částečného skonu (prostě politicky korektní název pro zombie), ve svém vzteklém stavu zkonzumoval nějaký ten mozek a po měsících úspěšné léčby se vrací zpátky k rodině na anglický venkov (navíc do rodné vísky v údolí, která po oné události, takzvaném Povstání, proslula svým odbojem proti všem nemrtvým), kde se potýká nejen s tím, jak ho přijmou ostatní, ale především s tím, jak se přijme on sám, mě ale navzdory všemu předchozímu skutečně nadchnul (a ani ty bílé sclera čočky už mi nepřijdou děsivé). Není to žádná akční vyvražďovačka, ale velmi působivé drama, které je vlastně takovou analogií na hned několik stále aktuálních sociálních témat a problémů. Krásná britská angličtina, krásná britská přír

Seriál z produkce HBO, kterému osobně s oblibou říkám Gay Sex ve městě , protože sleduje tři kamarády gaye, kteří jsou každý úplně jiný, v současném, tedy ještě uvolněnějším San Franciscu, jejich životy, sny, problémy, přátele a samozřejmě vztahy, ne nějak přikrášleně jako přeslazenou romantiku na entou, zkrátka tak, jak jsou. A přitom také ukazuje pohled na současnou gay komunitu a taky na všechny možnosti, které má v současné době k dispozici (osobně se mi strašně líbí všechny ty pařby na převážně staré diskofláky ^^). Je to zkrátka seriál o gayích s gayi (vážně, myslím, že u naprosté většiny obsazení je tahle orientace zcela reálná a to je pro autentičnost jedině fajn, Whoviany by pak třeba mohlo zaujmout jméno Russell Tovey aka Alonso) a nejen pro gaye. ;) Aktuálně vychází druhá řada a za sebe můžu říct, že je to opravdu zajímavá záležitost, na kterou se velmi ráda podívám (pokud si dobře vzpomínám, první řadu jsem dala za jeden den a nefigurovalo v tom jenom to, že jsem se zrovna

Ono když se řekne, že je to seriál o skoro tisíc let starém mimozemšťanovi rasy zvané Timelord, který létá vesmírem v lodi maskované jako britská policejní budka, do které si sem tam přizve nějakého lidského společníka a jen tak mimochodem zachraňuje svět, nijak extra to nezní. Ovšem extra to rozhodně je. Ono se vlastně ani moc nedá popsat, v čem je tenhle seriál tak geniální, možná je to ten perfektně namíchaný koktejl, kdy se člověk jednu chvíli směje, druhou se bojí a třetí brečí, v libovolném pořadí. Musí se zkrátka podívat sám a buď se bude líbit nebo nebude. Mě osobně občas dost připomíná styl Stopařova průvodce po galaxii, kterého mám neméně ráda. Zkrátka britská kultovní věcička, která mě totálně pohltila, přestože jsem v té době ještě sci-fi nějak zvlášť neholdovala. A taky seriál, na který se nikdy nepokoušejte aplikovat logiku, obzvlášť u Moffatovských dílů a řad alias sonického guláše, což je ostatně to nejvýstižnější označení, jaké může existovat. A já jenom pořád tajně do

Znáte gotickou novelu od irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanu o jisté velmi přitažlivé upírce a její slabosti pro krásné mladé dívky? Pokud ano, tak tahle YouTube série je vlastně jakousi jeho volnou moderní verzí. Laura studuje na Silasově univerzitě kdesi ve Štýrsku a ze svého kolejního pokoje točí pravidelné vlogy. Jednoho dne ale její spolubydlící zmizí a místo toho, aby se nějak pohřešovala, se na její místo okamžitě drze nastěhuje Carmilla, která jak svou povahou, tak i svým chováním zpočátku Lauře dokonale pije krev ... tedy, zatím jenom obrazně. Postupně totiž vyplouvá na povrch, že ona dívka, která bývá celou noc pryč, polovinu dne prospí a má v lednici v krabici od sójového mléka krev, vlastně už není tak úplně člověk. Jenže také vyplouvá na povrch, že na univerzitě se děje něco temného a že to stvoření noci, které mám za spolubydlící, je vlastně docela fajn ... aneb holky už nechodí s holkama, holky chodí s nabručenýma upírkama. Jednou z výhod téhle série je to, že

Ken Kaneki je takový nemastný neslaný vysokoškolák, kterému, vzhledem k tomu, že ani jeden z jeho rodičů už nežije, na světě zbyl jenom nejlepší kamarád Hideyoshi, zkráceně Hide. Ken velmi rád čte a jeho život v Tokyu by byl asi stejně nezáživný i nadále, kdyby se nezamiloval do dívky jménem Rize Kamishiro, která dokonce sdílí jeho zájem v knihách, především co se týče jednoho konkrétního autora, a nepodařilo by se mu domluvit si s ní rande. Jako správný gentleman samozřejmě po schůzce doprovodí dámu domů, aby se jí někde něco nestalo ... a tehdy se to všechno trochu pokazí, vzhledem k tomu, že se v jedné temné uličce Rize pokusí dát si Kena jako zákusek. Ještě jsem se totiž nezmínila, že lidé se nenachází na vrcholu potravního řetězce. Existují bytosti zvané ghúlové, na první pohled neodlišitelní od lidí, dokud se jim nezmění barva očí (bělmo zčerná, duhovka zrudne) nebo se nerozhodnou použít své kagune (což je de facto něco podobného Vectorům, které mají Dicloniové v Elfen Lied, orgá

O kom že je řeč? No přece o úžasném salátu jménem Coleslaw (Jen mi tady teď prosím nezačněte kázat, že to je "ten salát z KFC." Ano, v KFC ho sice mají taky, ale to opravdu neznamená, že ho KFC vynalezlo, takže kuš.). A proč zimní? Protože v chladnějších období má přeci jenom člověk větší chuť na něco jiného, než jsou umělohmotná skleníková rajčata bez chuti a zelí, mrkev a cibule, které tenhle salát (alespoň v naší verzi) tvoří jsou přeci jenom surovinami, které člověk uplatní právě přes tu zimu.