Elfen Lied

Na Zemi se začal objevovat nový vývojový stupeň člověka, takzvaný Diclonius. Od normálních lidí se Dicloniové odlišují barvou očí a vlasů, ale především dvěma kostěnými výrůstky na lebce, které na první pohled připomínají kočičí ouška nebo růžky. A jsou to právě tyto výrůstky, které Dicloniům dávají obrovskou sílu. Dokážou jimi totiž řídit takzvané vektory, což jsou dlouhé neviditelné ruce, které se, i když to není jejich původní účel, dají použít jako velmi efektivní zbraň. Každý Diclonius má jiný počet vektorů a liší se také jejich dosah. Pomocí vektorů jsou také Dicloniové schopni vkládat svou DNA do lidí a ta se pak přenáší na další generaci; to je také způsob, jak se Dicloniové rozmnožují. Příběh začíná ve výzkumném zařízení, ze kterého se snaží uniknout jeden ze zkoumaných objektů - Diclonius jménem Lucy. Poté, co během několika minut doslova roztrhá prakticky celou ostrahu, se jí skutečně podaří uniknout. Je při tom ale střelena do hlavy a v bezvědomí padá z útesu do oceánu. Ve městě se mezitím mladík Kouta po letech setkává se svou sestřenicí Yukou, se kterou také nastoupí na stejnou vysokou školu. Staré vzpomínky je zavedou na pláž, kde najdou (nutno podotknout, že nahou) Lucy. Ta ale vlivem zranění ztratila paměť a z bezcitné a kruté vražedkyně se stává bezelstné a bezbranné stvoření, které umí říct jenom nyuu, podle čehož jí také Kouta začne říkat. Nakonec se Kouta s Yukou (která z toho ovšem není dvakrát nadšená, protože na Nyuu žárlí), rozhodnou Nyuu nechat u sebe (časem k nim přibude ještě Mayu, dívka, která utekla z domova, protože ji zneužíval otčím a matka jí to nechtěla věřit, s pejskem Wantou). Jenže je tu pořád fakt, že je Lucy (i když je teď ve své neškodnější formě) na útěku a snaží se ji dostat nejen speciální vražedná komanda, ale také další Dicloniové a cíl je jasný - přivézt zpátky, nebo zabít. Pak je tu ještě jeden problém. Když se Nyuu uhodí do hlavy, probouzí se její staré já a nikdo si nemůže být jistý tím, co udělá. Časem se ukazuje, co bylo důvodem, proč se z Lucy stalo to, co se z ní stalo a také její vztah ke Koutovi, především staré události, na které vlivem šoku Kouta zapomněl.

Vždycky jsem Elfen Lied považovala prakticky za vrchol krvavých anime, ale teď, když jsem ho konečně viděla, mi tak extrémní nepřišlo. Ano, lítají tam hlavičky, ručičky i nožičky, ale množství krve, které přitom pokaždé vystříkne, je tak nereálné, že mi to tak prostě ani nepřišlo. Navíc je taky dost ecchi, což taky zrovna dvakrát nemusím, ale budiž. Důležitá je tu psychologická rovina, která je podle mého názoru vykreslená fakt bravurně. Opět se ukazuje, jak dokážou být lidé krutí a bezohlední vůči něčemu, co se nějakým způsobem odlišuje a že ti zlí mají pro své jednání často sakra dobrý důvod. Nikdo není jenom dobrý nebo špatný, nic není jenom černé nebo bílé a pachatel může být zároveň i oběť. Jen mi byla fakt hodně nesympatická postava Yuky a Kouta byl dost často taky na facku. Koho jsem si naopak docela oblíbila, byla Nana, podle mého názoru jediný normální Diclonius v celém anime. Vyzdvihnout ale musím kresbu, která je vážně úchvatná, především co se týká prostředí, které vypadá tak realisticky, jak to jen jde. Dalším plusem je nádherný latinský opening, který se v různých verzích objevuje i v průběhu anime a především také úžasná grafická stylizace openingu a endingu do obrazů Gustava Klimta. Sečteno podtrženo, nevím, jestli bych po něm sáhla znovu, ale přesto nelituji toho, že jsem ho viděla :)