Sakuřino doupě

Zase jedna z věcí, které nejsou nějak extrémně náročné, ale které mám ozkoušené a na které nedám dopustit. ^^ Recept na tyhle slané šneky se ke mě vlastně dostal už někdy na základní škole. Tehdy jsme v rámci rodinné výchovy měli za úkol, že každý týden někdo ze spolužáků (a v našem případě spolužaček, nakonec jsme byly čistě babský kolektiv) prezentoval nějaký recept, ke kterému pro ostatní přinesl i ochutnávku. Co říct, šneci mi zachutnali a proto je dělám doteď.

Saya Kisaragi je těžce bezelstná (až to někdy bolí), poněkud nešikovná a milá dívka, která spolu s otcem, kterému je až bezmezně oddaná a se kterým se stará o svatyni, kde funguje také jako kněžka, žije v malém městečku Ukishima, kde je prakticky jediným útěkem z každodenní nudy návštěva kavárny, která patří velmi milému a přívětivému chlapíkovi, který je kamarádem Sayina otce a který také Sayu zásobuje nejen sladkostmi, ale prakticky veškerým jídlem. Sayin denní stereotypní život tedy vypadá asi tak, že ráno vstane, rozloučí se a odchází, přitom se nasnídá v kavárně, cestou do školy si začne zpívat jednu ze svých vážně otravných písniček o svém děsně záživném životě, do školy tradičně dorazí buď jen tak tak nebo pozdě, protože si cestou ze své vrozené obětavosti hrála na Armádu spásy nebo jednoduše potkala nějaké to roztomilé zvířátko. Odbyde si školu a odchází domů, aby pomohla otci. Jenže tohle je denní rutina, se setměním se věci většinou otáčí. Jsou tu totiž bytosti zvané Staří, p

Slibovala jsem recept na odlehčenou štólu, tak tady je. Mamka ho dostala od kolegyně z práce, pečeme ji podle něj už několik let a zatím každému, kdo ji zkusil, moc chutnala. :)

Vzhledem k tomu, že jsem byla donucena z Prahy až do Ústí stát (což je jen tak přibližně o něco víc než hodina), protože rychlík byl doslova narvaný k prasknutí, jsem domů dorazila v dosti zdrchaném stavu, ale stejně byl dnešek víc než bezva. 8D