Sakuřino doupě

Letos se u nás prostě koná hrozně moc zajímavých výstav, a jsem za to fakt ráda.  HMYZ, krása a bohatství Českého středohoří  vystřídal Japonsko a samozřejmě, že jsem si hmyzáky všeho druhu nemohla nechat ujít. 🦋🐛🦗🐜🐝🐞

Když jsem se někdy začátkem července dozvěděla, že se v Praze pod záštitou Česko-japonské společnosti koná Tanabata aneb nefalšovaný japonský letní festival (což je něco, co jsem vždycky chtěla zažít *-*), měla jsem jasno, kam bych se chtěla podívat. A jsem ohromně šťastná, že to vyšlo! 🎋🎐🎇

Ne, ten název opravdu není výplodem chorého, horkem uvařeného mozku, to je realita. V podstatě.

Mangové zmrzlinové mochi 🍡🥭 a špenátovo-sýrový búrek 🥬🧀🥖  ... aneb kdo si hraje, nezlobí. 😅

Tyhle mysteriózní dark shity já ráda ... a co si budeme, silně ošuntělé místo kdesi v prdeli Ameriky, kam když se dostanete, tak už se z něj nedostanete ven (můžete to zkoušet, ale vždycky skončíte zase tam, odkud jste vyrazili, jakmile narazíte na strom spadlý přes silnici, jste v háji), obklopené lesy, ze kterých se západem slunce vycházejí usmívající se creepové a ťukají vám na okna a dveře, abyste je pustili dovnitř a oni vám mohli vylepšit anatomii, je vysloveně taková letní dovolenková destinace. A vy přitom pořád nemáte absolutně ani potuchy, o co že tu sakra jde, co jsou zač ty věci z lesa tvářící se jako lidi nebo proč proti nim jako jediná věc fungují jakési talismany zavěšené u dveří. Obzvlášť od druhé řady to má takovou pěkně paranoidní atmosféru, jak lidem pomalu začíná hrabat, ale tak nějak doufám, že to tvůrci nebudou přehnaně natahovat a nezruší to dřív, než se člověk alespoň něco dozví (jako třeba u Archive 81 nebo 1899, pořád mě to štve). A má to strašně chytlavý open

Ach jo, nějak se mi to tu začíná hromadit a nestíhám ... ale on je ten přelom června a července vždycky takový dost hektický, takže vlastně žádná novinka. :'D