Sakuřino doupě

Když mi tuhle hlášku mozek jen tak z ničeho nic naservíroval, přišla mi příliš dokonalá na to, abych ji alespoň někde nevyužila (ačkoliv jsem přesvědčená o tom, že určitě nejsem první, koho napadla). :D I když ... přiznejme si, nejsme v Rusku a pevně věřím (nebo spíš doufám ^^"), že tady by zrovna o Vladovo nudes nikdo nestál. :'D A nukes už tuplem ne.

Yoshikazu Miyano má tajemství ... je totiž fudanshi . A to je něco, co úplně nechcete, aby o vás vaši spolužáci věděli, obzvlášť, když jste kluk, chodíte na čistě chlapeckou školu a odjakživa vás popuzují narážky na vaše téměř dívčí rysy, drobnou postavu a roztomilost. Jednoho horkého letního dne mu navíc do života doslova vtrhne starší spolužák Shuumei Sasaki, když zachrání jeho spolužáka před šikanující partičkou ... a od té doby se Miyano Sasakiho tak trochu nemůže zbavit, dokonce se před ním nechtěně prořekne o své guilty pleasure. O to víc je překvapený, když si od něj Sasaki, který netuší, která bije, chce nějakou tu mangu vypůjčit, a co víc, nakonec vůbec neřeší, že se jedná o BL, a chce půjčovat další a další. A tak spolu tahle na první pohled nesourodá dvojice začíná ve škole a po škole trávit víc a víc času, a Sasakiho city k Miyanovi začínají nabírat čím dál vážnější směr. Co ale cítí Miyano? Je pro něj Sasaki pořád jenom cool senpai, nebo přeci jenom něco víc?

You're going to go adrift. It will be into a world governed by the absurd. Třicet šest středoškoláků se s celou školní budovou náhle ocitne ve zcela jiném světě, který se zdá být vyplněný pouze prázdnotou. A co víc, u některých z nich se začínají projevovat nejrůznější supersíly ... což celkem oprávněně vede k pomalému rozštěpování kolektivu. Ačkoliv se studentská rada snaží udržovat řád, konfliktů mezi nimi a spolužáky se speciálními schopnostmi, kteří se proti jejich vedení bouří, začíná přibývat. Je to však právě konflikt, který je dovede k poznání, že onen svět, ve kterém se aktuálně nacházejí, má svá vlastní pravidla, která je třeba dodržovat, pokud v něm chcete přežít. Ovšem svět prázdnoty není jedinou dimenzí, ve které se skupina ocitne, a každá z nich představuje nové výzvy. Co je ale vlastně příčinou fenoménu, kterého se stali součástí? Budou se vůbec někdy moct vrátit zpět? A pokud ano, tak jak?

Akorát před týdnem jsem po dlouhé době byla v civilizaci, na výborném jídle, pokecu a tak, i počasí vyšlo dokonale, a večer jsem se domů vracela s pocitem, že jsem tak moc strašně ráda naživu, jaký jsem už dlouho neměla ... abych se ve čtvrtek vzbudila do toho, že v Evropě je válka. Pomalu už začínám mít strach mít z něčeho radost nebo dobrý pocit, protože (a v poslední době obzvlášť) je to hned korunováno něčím podobně optimistickým a vystřízlivujícím. :'D