Sakuřino doupě

Himeno Kimihara, stejně jako každá dívka v jejím věku, řeší slasti i strasti studentského života - ať už rodiče, pro které je, i díky svému jménu, pořád jejich malá princezna, školu a všechny školní akce, kterých se musí účastnit, spolužáky, své dvě nejlepší kamarádky, lásku, protože je tak trochu stydlivá, svou budoucnost, nebo třeba i jen to, jaký nový účes by si měla vybrat. Je tu ovšem jeden drobný rozdíl - Himeno je mladá školou povinná kentaurka, která žije ve světě, kde se Darwinova evoluce vydala trochu jiným směrem a kde každý disponuje rohy, křídly, svatozářemi, ocasy, ploutvemi a dalšími odlišnostmi, které u nás nenajdeme, a kde se, vzhledem k této obrovské různorodosti, klade nejvyšší důraz na etiku, respektování odlišnosti a rovnoprávnost. Jinak se tento svět od toho našeho až tak moc neliší a s tím, co Himeno zažívá, by se ztotožnila nejedna dívka. Tedy, alespoň většinou.

Akademie Hyakkou není jen tak úplně obyčejná škola, a tím nemám na mysli jen to, že je soukromá a velmi prestižní. Mezi studenty Hyakkou se nachází také potomstvo nejvýznamnějších a nejbohatších lidí, kteří tvoří samé jádro Japonska a není tedy divu, že to samé je očekáváno i od jejich potomků. Jedním z úkolů této akademie (a především její studentské rady) je tedy oddělit zrno od plev a připravit budoucí elitu na skutečný svět, ve kterém se jenoho dne budou pohybovat. Po skončení klasického vyučování se Hyakkou mění v hráčské doupě, kde u libovolného druhu hazardu vzduchem létají sázky ve výši milionů, desítek milionů a stovek milionů yenů, a kde se budoucí elita učí umění manipulace, ovládání a získávání peněz. Peníze jsou totiž komodita, která určuje váš status nejen v životě, ale také ve škole, která se řídí jediným pravidlem - Vyhrávej a dostaneš se na absolutní vrchol. Prohraj a přijdeš úplně o všechno, včetně budoucnosti. Tedy, na tomto principu to na Hyakkou fungovalo do té do

Masahiro Setagawa rozhodně nepochází z nijak zvlášť podporujícího a láskyplného rodinného prostředí. Proto, aby alespoň někam patřil, shodou náhod skončil u místního gangu, kterému tak trochu dělá poslíčka pro jídlo a poslušného pejska. To se ale změní, když mezi gangy začne kolovat historka o neuvěřitelně silném týpkovi, který holýma rukama doslova likviduje jeden gang za druhým. Další shodou náhod tenhle týpek zbaví Masahira jeho kumpánů a Masahiro s hrůzou zjišťuje, že ten děsivý týpek je starší bratr jeho spolužáka Kensukeho, Kousuke, jinak středoškolský učitel. Masahiro, který nikdy nevěřil na hrdiny, má pocit, že konečně našel jednoho, který ho zachránil, a uprosí Kousukeho, aby ho vzal pod svá křídla. Čas plyne, Masahiro a Kensuke se opět dostávají do stejné třídy, kterou mimo jiné učí Kousuke a každý z nich bude muset vyřešit pár věcí - Kensuke s přítelem z dětství Asayou Hasekurou, který se vrátil do města a který k natvrdlému Kensukemu očividně cítí víc než jen přátelství, al

Všechno to začalo tehdy, kdy Shoutarou Tatewaki začal podezřívat jistou ženu ze zmizení osoby v sousedství. Koneconců, když někoho uvidíte, jak si na dvorku svého honosného sídla v západním stylu mimo dosah civilizace uprostřed lesů s maniakálním úsměvem vaří kosti, asi budete jednat obdobně, a to tak, že zavoláte policii. Ovšem, jak se ukáže, ona žena jménem Sakurako Kujou není ani únosce, ani masový vrah, nýbrž osteoložka - dokonale se vyzná v kostech všeho (a všech) druhů a je také majitelkou obrovské sbírky preparátů, které sama dala dohromady. Shoutarou je tedy okamžitě vtažen do zcela nového světa ze své nudné každodenní reality a dalo by se říct, že se z něj stává asistent a parťák poněkud excentrické vědkyně. Její práce je totiž navíc její celoživotní koníček a stejně jako někteří chodí do lesa, hor nebo k moři na výlet, Sakurako a Shoutarou jednoduše chodí na kosti, čím vzácnější, tím lepší. A dost často se jí při jejich výpravách podaří narazit i na jiné kosti, než jsou jen t

Píše se dvaadvacátý rok takzvané nové éry, kdy se lidstvo dostalo na seznam ohrožených druhů ... tedy, čistokrevné lidstvo. Jeho místo totiž zaujaly povětšinou humanoidní příšerky, se kterými lidé žijí v jedné společnosti a díky kterým jsou pod zákonnou ochranou. Jenže, jak už tomu tak bývá, zákony jsou proto, aby se porušovaly a vždycky se najde někdo, kdo se toho s obrovskou radostí ujme. Proto, kromě policie, existuje množství organizací sdružujících lovce odměn, kteří tyto odpadlíky chytají jako zdroj obživy. Jednou z takových lovců odměn je pak Natsuki Sasahara, napůl člověk a napůl kočka, která se, vzhledem k jejímu smíšenému původu, cítí povinna respektovat obě dvě strany, samozřejmě v rámci zákona. Když ovšem při jedné akci omylem postřelí svého vlkodlačího parťáka Batanena (sice je v práci schopná, ale občas tak trochu nešikovná), jejím novým parťákem se stává nováček v týmu, poněkud prohnaná liška Sakura, která pro ostřejší slůvko nebo ránu rozhodně nejde daleko. Celý tým, Na

Jednou z věcí, která může vášnivého čtenáře doopravdy potěšit, je ta, když podle jeho oblíbených knížek natočí skutečně povedenou adaptaci. Proč? Protože takové počiny jsou skutečně vzácné. A Strike je jedním z nich, BBC díkybohu nezklamalo (a Verity má můj další dík, že mě na to upozornila). Volání kukačky (The Cuckoo's Calling), Hedvábníka (The Silkworm) i Ve službách zla (Career of Evil) mám dávno přečtené (všechny ode mě k něčemu dostal táta a na rozdíl ode mě se k nim ještě nějak nedostal) a považuji je za velmi kvalitní čtivo, které mě velmi bavilo, a proto jsem skutečně šťastná, že seriálová verze té knižní sekunduje víc než zdatně, především tedy u Hedvábníka, který je z celé trilogie mým nejoblíbenějším (zatím se tedy pauzuje a na Ve službách zla si zjevně budeme muset chvíli počkat, ale i tak jsem přesvědčena, že už se to nezkazí). Ztvárnění postav, prostředí, zápletka, všechno krásně odpovídá předloze, a to mě opravdu pohladilo po srdci. :'3 A pokud máte tuhle tri

Sourozenci Utsutsu a Yume neměli jednoduchý život. Jejich otec si vybíjel zlost nejdřív na jejich matce a posléze i na nich, a když se jejich rodiče rozvedli, nakonec je opustila i matka, takže zůstali sami proti celému světu. Ale zdá se, že tomu ještě nemá být konec. Když jednoho dne čeká Yume na Utsutsua po škole v parku, podivná žena v černém ji varuje, aby šla domů a vyhýbala se rudým motýlům. O chvíli později už ale Yume obdivuje nádherné obrovské rudé motýly, aby se o další chvíli později proměnila v děsivé okřídlené monstrum s obrovskou chutí na maso a doslova neroztrhala několik dalších návštěvníků parku ... to vše před k smrti vyděšeným Utsutsuem. Utsutsu se snaží v monstru probudit svou mladší sestru, která se ale nedokáže kontrolovat, a tak zabije a sežvýká i jeho. Na vině je záhadný virus Pupa - Utsutsu je jím však ovlivněn jenom částečně, a tak místo proměny v monstrum a nezvladatelné chuti na maso získal pouze schopnost neuvěřitelně rychlé regenerace. A jelikož je to milu

Už někdy ke konci povinné školní docházky jsem, ještě jako malé lišče, věděla, že několik mých spolužaček, z nichž dvě můžete znát jako Sayu a Kyoko, šílí z nějakých japonských animáků, ale tehdy mě to ještě nějak nechávalo chladnou. Pak jsem nastoupila na gymnázium a nutno podotknout, že tenhle přechod byl poměrně dost bolestivý, především, co se hodnocení z některých předmětů týče. Kromě toho jsem si ani moc nesedla s třídním kolektivem (což se ostatně prakticky nezměnilo po celé ty čtyři roky), a všechny tyhle faktory, plus ještě ten, že to léto začal na kabelovce vysílat Animax, zjevně zapříčinily, že jsem po prokousání se prvákem, tedy přesně v to léto 2007, začala těm japonským animákům přicházet na chuť a anime úmyslně sledovat. No, a vidíte. Deset let uteklo jako voda a ono mě to baví pořád.

Tak jo, Saku na své žvance konečně udělala samostatnou rubriku Dlabanec, který před dávnými lety tatík odkoukal tuším že od Jamieho Olivera, ideální pro dny, kdy máte strašnou chuť na těstoviny, ale z nějakého důvodu se nemůžete patlat se složitou omáčkou a na druhou stranou se nechcete úplně odbýt, protože těstoviny s kečupem a sýrem pro vás nejsou dostatečně fancy.

"Vodka means water in Russian." Kdesi v Tokyu existuje malá detektivní kancelář jménem Asougi Consulting provozovaná Rin Asogi a její asistentkou Mimi, která se nebojí vzít i takové případy, u kterých jde doslova o krk. Ostatně, Rin při svém nebezpečném zaměstnání zemřela už několikrát ... v takových případech se docela šikne, když nemůžete zemřít, nebo ne? Jak Rin, tak Mimi, ačkoliv obě vypadají velmi mladě, před dlouhou, dlouhou řadou let pozřely takzvané ovoce času, speciální spóru stromu Yggdrasil (který běžní smrtelníci nevidí), která z vás, pokud jste žena, učiní nesmrtelnou - ať už zemřete jakkoliv brutálním způsobem, stejně se zase vrátíte, navždy v tom stavu, v jakém jste nesmrtelnost získala. Ovšem i když lidstvo touží po nesmrtelnosti prakticky od začátku své existence, nic není tak strašně fajn, jak se na první pohled zdá, a tak se v devadesátých letech, kdy příběh začíná, objevuje někdo, kdo, jak se zdá, úmyslně loví další nesmrtelné ženy. A aby toho nebylo málo,

Červená řepa patří k mé skutečně hodně oblíbené zelenině, kterou si hezky pěstujeme na zahradě, a to nejen v domácí zavařené formě (se kterou se setkal asi každý a leckomu ji školní jídelny také dostatečně znechutily) hezky do mističky třeba k vinné klobáse s bramborovou kaší (což mám spojené s chladnějšími obdobími), ale především grilovanou s kapkou olivového oleje a balkánským sýrem, ale nejnověji ve formě výborné pomazánky, na kterou nám letos v létě dala tip teta a která je zase něco trochu jiného než ta cizrnová s červenou řepou z Lidlu (a tu mám mimochodem taky moc ráda). A právě o tenhle jednoduchý, ale o to chutnější recept se s vámi chci podělit. Ona totiž i ta řepa tak nějak k podzimu patří, a nejen barvou. :3