Sakuřino doupě

Jelikož se nám teploty opět vyšplhaly do poněkud nechutných výšin, došla jsem k závěru, že nastala ideální doba pro tento článek, který nosím v hlavě už od Nacáku. A abyste mi náhodou nechtěli tvrdit, že o tom nic nevím, spočítala jsem to - od roku 2010 jsem se zúčastnila nějakých dvaceti conů plus otačích akcí, a v naprostém minimu případů jsem měla zařízené přespání mimo. Takže ano, zkušeností s tím mám habaděj.

I'm back, bitches! And it was totally worth it!!! I když teď ze všeho nejvíc připomínám oběť PDS a jenom čekám, kdy se začnu rozpadat. Asi už jsem na dvě noci na zemi prostě fakt moc stará. :'D

Zase jednou staré dobré maloměstečko kdesi v Americe, zase jednou starý dobrý exorcismus, zase jednou stará dobrá posednutí lidí démony, nebo spíše radši entitami, u kterých vlastně nikdo pořádně neví, co jsou zač a jestli se opravdu jenom snaží přežít nebo jestli mají se svými hostiteli v plánu něco mnohem méně ušlechtilého, a chudák hlavní hrdina, kolem kterého (a jeho rodiny a blízkých, bohužel) se to všechno od začátku evidentně nějak točí a který k tomu přišel jako slepý k houslím. Stručně řečeno, Outcast má všechno, co jsem v několika posledních sériích SPN už dost citelně postrádala. Plíživá a tíživá atmosféra, hudebně naprosto dokonale creepy opening , ze kterého jsem měla husí kůži u každé epizody ... ale taky spousta nezodpovězených otázek, na které bych skutečně velmi ráda odpověď dostala, a proto doufám v další sérii. >:3

Již podruhé na pochodu hrdosti, protože loňský rok ve mě zanechal nesmazatelný dojem a chuť účastnit se i nadále. A opět na začátek posloužím transparentem, který mě zaujal - "Penis nebo vagína, my jsme jedna rodina."