Sakuřino doupě

Na včerejší němčině jsme s Radkou dělaly takovou blbinku. Měla jsem dvě minuty na to, abych vypsala všechna slova (nezávisle na druhu), která mě napadnou ... a z těch slov jsem na dnešní němčinu měla vymyslet příběh. Pro lepší představu, jednalo se o tato slova: die Tasse, der Teppich, arbeiten, rot, blau, grün, das Bier, der Wein, das Kristelkind, die Handtasche, das Haus, die Übersetzung, das Frühstück, die Katze, der Hund, die Stadt a die Straße . No a jelikož jsem od přírody vtipník, povedlo se mi vyplodit následující kraťoučkou věc, o kterou se musím podělit i s vámi. Radka totiž byla vysloveně nadšená a myslím, že po čtyřech měsících učení to vůbec není špatné. :D

Why don't you come to the planetarium? The beautiful twinkling of eternity that will never fade, no matter what. All the stars in the sky await you. Je tomu již třicet let, co svět zachvátila válka a nová biologický zbraň a s ní spojený smrtící déšť vyhubily prakticky vše živé. Projekt vesmírné kolonizace selhal a lidstvo je na pokraji vymření. Existují však sběrači, kteří se vydávají do trosek naší civilizace a hledají nejrůznější zbytky zboží a jiné vzácné předměty. Ti nejodvážnější se pak vydávají i do té nejnebezpečnější zóny. K této skupině patří i sběrač, který se při snaze ukrýt se před bojovými roboty, pozůstatky války, kteří oblast stále hlídají, dostane do budovy, v jejímž vrchním patře se nachází ještě předválečné planetárium, ve kterém dokonce stále funguje dodávka energie. Zde ho také přivítá android v podobě mladé dívky jménem Yumemi Hoshino, který bez sebemenšího zaváhání předpokládá, že po třiceti letech se do planetária vrátil první zákazník. I přes jeho očividnou

Dvojčata Kanade a Yukino si vždycky byly velmi blízké. Teď společně nastoupily na střední školu, dokonce spolu sdílí i poněkud umrněný pokoj na koleji, a jejich největším snem je, aby mohly být spolu co nejdéle. Kanade má ovšem svou velmi nadšenou obdivovatelku, nebojím se říct až stalkerku, studentku z nižšího ročníku Sakuyu, která svého senpaie bezmezně miluje už nějakou dobu a rozhodně se s tím netají, spíš naopak. A je to právě tohle zjištění, které pomalu rozčeří vody a rozhoupe děvčata k tomu, aby si uvědomily a ujasnily, jakou podobu ten vztah a pouto mezi nimi vlastně má.

Kdybych prohlásila, že Dark je německá verze Stranger Things, urážela bych ho. Ne proto, že by snad Stranger Things byly nějakou urážkou, však víte, že je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, ale i když by tu jistá tematická podoba byla (aneb díra uprostřed ničeho, ztrácející se děti, podezřelé jeskyně a za humny atomová elektrárna), Dark je trochu někde jinde (po několika prvních dílech jsem ho v jednom tweetu přirovnala k tomu, jako kdyby Stranger Things potkaly Pustinu, a to mi přijde výstižnější). Dark je totiž o dost temnější a syrovější, ve stylu severských thrillerů. Pokud vám Hawkins přišel šílený, tak ve Windenu byste nechtěli bydlet tuplem, protože tam skutečně není snad jedna jediná postava, která by vám byla nějak význačně sympatická a se kterou byste se chtěli nějakým způsobem ztotožnit. U Windenu zkrátka není nakonec až tak úplně zásadní to, co že se to skrývá pod ním, jako především to, co před sebou skrývají jeho obyvatelé, sousedé, rodiny. Minulost, přítomnost neb