School Days

Makoto Itou každý den cestou do školy ve vlaku pozoruje roztomilou dívku s knížkou (a obrovským poprsím), která se mu samozřejmě líbí - spolužačku Kotonohu Katsuru. Rád by se s ní sblížil, ale ohledně dívek nemá prakticky žádné zkušenosti. Celé věci se však ujímá rázná Sekai Saionji, která sedí vedle Makota ve třídě a voila, Makoto začne s Kotonohou chodit. Kotonoha je strašně milá, příjemná, ale trochu stydlivá a odtažitá, jelikož není na vztah zvyklá a vlastně ani moc připravená, drží si odstup a chce ve vztahu postupovat pomaleji. Jenže to Makotovi začínají být držení se za ruce a objetí málo. Když navíc zjišťuje, že jeho průvodkyně vztahy Sekai k němu cítí víc než jen přátelství, proč by se s ní v rámci "tréningu" sem tam nevyspal, že. Ovšem Sekai není na škole zdaleka jediná, komu není Makoto lhostejný. A když už je tak žádaný, tak proč se vlastně spokojit jen s jednou dívkou, když jich může mít víc? S Kotonohou, která je do něj pořád zamilovaná, se však nikdy oficiálně nerozešel a tak brzy přijde chvíle, kdy si bude muset Makoto vybrat.

Shrnutí? Jak se stát z tupce naprostým zmrdem ve dvanácti dílech podle Makota Itou. Ze začátku mi hrozně připomínal Tsukuneho z Rosario+Vampire, ale ten byl jenom trouba, ne svině. Opravdu si nepamatuji, kdy by mě nějaká postava takhle nadzvedávala ze židle a už vůbec, abych na ni řvala na obrazovku. A že z Makota se solidní zmrd fakt vyklubal. Děvkař, který spí prakticky s celou dámskou částí školy, sobecký hajzl, který myslí jenom na své vlastní potěšení a který naprosto bravurně dokáže lidi psychicky zničit. Opravdu jsem mu z celého srdce přála, aby skončil tak, jak skončil. Ona to totiž není typická školní romance, kdy se na konci všechno vyřeší, všechno dobře dopadne a šťastný páreček odejde vstříc zapadajícímu slunci a šumění oceánu. Ten závěr byl sice tak trochu vyhrocený, ovšem ne že by se mi nezamlouval. Jen to zkrátka ukazuje, kam až můžou v krajním případě takové věci dospět. Grafika je fajn, zkrátka kraťoučké uniformy a velké lesklé oči, hudbu jsem v tomhle případě nějak nevnímala, ale vzhledem k tomu, že mě nijak nerušila, byla nejspíš v pohodě. Charaktery (kromě toho šmejda) by podle mého názoru mohly být trochu propracovanější a ne jen tsundere na závěr, ale to je věc názoru. School Days jsem chtěla vidět už taky nějakou tu dobu zpátky a nelituji. Zanadávala jsem si, ale to je v tomhle případě nejspíš správná reakce.