Sakuřino doupě

Nevím, jestli to je tím, že je tohle období letos tak nějak 100% pozitivnější než vloni. Jisté ale je, že v něm mám takovou pastelovou náladu (těžko se to definuje, ale je to tak ... většinou u mě nastávala v období ke konci zimního zkouškového a začátkem letního semestru, což by i časově odpovídalo). A taky bych pořád něco nakupovala. Je to jenom čistě wiččí záležitost, nebo tu rozhazovačnou míváte začátkem roku taky? Tak nějak totiž začínám dávat dohromady narozeninové dárky už třeba i pro lidi, co je mají v listopadu. ^^" Ale na druhou stranu, aspoň se pak nebudu muset honit na poslední chvíli, a to se vyplatí, ne? Ne? :'D Už se těším, až začnu pálit ty tutti fruitti fazolkové čajovky v barvě cukrové vaty, ty té náladě naprosto dokonale odpovídají. Nicméně, pastelová nálada u mě v tomhle týdnu přerostla do stavu, kdy jsem si fakt připadala pouhopouhou skleničku vína od brutální vraždy. Není zkrátka nad to, když vy celé dny makáte jak to hovado (a že jako fakt fest), zatímco

Nemůžu si pomoct, ale letos je ten leden takový ještě divnější a ošklivější než normálně. To, že není sníh a všude je to venku takové špinavé, to už jsem si tak nějak zvykla, ale kdyby aspoň mrzlo ... tyhle inverze, mlhy a tlak lítající nahoru dolů jak na horské dráze už fakt nějak psychicky úplně nedávám. To celodenní šero je šíleně demotivující, obzvlášť, když si člověk uvědomí, že do jara je ještě fakt dost daleko. :'D Už se prostě těším, až zase začne vonět vzduch. A taky na tu růžovou čokoládu v Costě, protože růžová čokoláda je něco, co ve svém životě zcela nutně potřebuji. A taky na všechny ty naplánované věci. Ale na ty dojde, až přijde jejich čas. Akorát před týdnem jsme s holkama měly poslední (po)vánoční sraz v čajovně, jen tedy místo ve čtyřech jenom ve třech. Saya totiž den předtím přivedla na svět dvojčata, takže teď má trochu jiné starosti. :) Tak jsme kluky alespoň zapily, nejen čajem, ale i domácím vaječňákem, který Kyoko propašovala. Celkově to bylo moc fajnové od

Začátek ledna je vždycky takové šedivé období, když se sundá všechen ten vánoční třpyt a uklidí se do krabic, aby počkal na další rok. Na jednu stranu se mi s tím nikdy nechce loučit, ale na tu druhou vím, že v opačném případě by to zevšednělo a už by to nemělo takové kouzlo. Navíc, kolem těch Tří králů se v člověku vždycky něco zlomí, začne postupně sklízet jednotlivé kousky a řekne si, že už to prostě musí dolů. Že zase začínáme nanovo, s čistým štítem. A tak to má být. Miluju tu lamičkovou deku a to, jak krásně pastelově s ní ty fotky vypadají :333 Ještě na konci roku jsem si tak trochu tematicky rozdělila čtivo na ten nadcházející. Teplomíři na únor, silné ženské hrdinky na březen a tak, chápete. No a tmavý leden jsem si rozhodla udělat mysteriózní. I proto jsem se prakticky hned vrhla na Trhlinu , kterou jsem si přivezla půjčenou od Hany. A musím říct, že co do atmosféry a celkového pocitu, takhle nepříjemně jsem se při čtení cítila snad jenom onehdy u Saecula a naposledy Zmizení

Závěr loňského roku ke mě byl, co se týče paliva, víc než štědrý. :3 A to nepočítám všechny ty svíčky, které skutečně hodlám pálit, tohle jsou jenom čuchny.

Posledních pár Silvestrů se se mnou táhla smůla, a nakonec jsem vždycky byla donucená zůstat doma a cítit se pod psa. O to víc jsem ráda, že ten úplně poslední v závěru dekády vyšel, a to ještě poprvé v Placaté zemi. :3