Sakuřino doupě

Tak jo, asi by stálo za to dát vědět, že jsem ještě naživu. Jen mám pocit, že v poslední době jsem tak nějak fungovala převážně na autopilota. A víno. A vánoční filmy. A Půlměsíční město (nečekala jsem, že to řeknu, ale tahle Maasová mě zatím bavila fakt úplně nejvíc).

Asi takhle - obecně si nepotrpím na romanťárny (pokud nejsou skrz naskrz duhové, abych byla zase upřímná) a knižní předlohu jsem nečetla, takže nemůžu soudit, jak moc věrné to je nebo není. Ale tohle bylo prostě něco, co se mi neuvěřitelně trefilo do noty (asi stárnu :'D). Už jenom ta atmosféra předvánočního, vánočního a povánočního New Yorku je prostě něco, co se do tohohle období (protože nic si nenamlouvejme, za nějaké dva týdny už tu máme advent) dokonale hodí a celé to prostě bylo takové milé, rozhodně ne jenom na nenáročný výplach mozku, co byl můj jediný požadavek, se kterým jsem se do toho pouštěla. :'3

Remember, remember the fifth of November ... oslavila jsem další kulatiny a teď už mi prý dalších deset let bude pořád jenom táhnout na čtyřicet. 🙈 Vzhledem k tomu, jaká je situace, balíčky mi přicestovaly Zásilkovnou a poštou a o nějaké vysloveně oslavě se moc mluvit nedá ... ale, ve váze tu mám tři krásné růžové růže a na balkoně v chladnu ještě pořád kus megálního medovníku, takže za mě vlastně docela spokojenost. :3 A taky zásobu vína a voňavých svíček na nějakou dobu. (¬‿¬)

 Tohle je tak strašně epická nádhera, že to tady prostě nemůžu nemít 🖤🔮🧹

Kdysi dávno v antickém Řecku žil jeden nesmělý mladý malíř váz jménem Demetrios, který nesnášel soutěžení a sport celkově. Jednoho dne je ale hrabivým starostou své polis, ve které žije (a bohužel také zároveň otcem své milované Apollonie) donucen vymyslet hru, ve které bude soupeřit se starostou sousední polis, aby tu svou zachránil. A právě tehdy, když se zoufalý Demetrios schovává uvnitř veliké vázy před svou dílnou, zasáhnou bohové - do vázy udeří blesk a Demetrios se přenese do Japonska, přesněji řečeno do Tokya během letní olympiády v roce 1964.