Sakuřino doupě

S největší pravděpodobností se nacházejí i ve svém okolí. Jsou pohlední a cool, ale ... no ... tak trochu nešikovní. A tohle je pohled do každodenního života mužů a chlapců různých věků, povah i povolání, které souhra náhod tak nějak svedla dohromady, kteří si dokážou zachovat tvář, i když se jim každou chvíli povede nějaký trapas. Když je poznáte blíž, vaše dny budou hned veselejší.

Čerstvý středoškolák Wakana Gojo má velký životní sen - být stejně dobrým tvůrcem tradičních panenek Hina, jako jeho dědeček. Proto pilně trénuje malování obličejů, ve kterém není ještě tolik zručný jako v šití jejich zdobných oblečků plných detailů. Kvůli dřívějším ne zrovna dobrým zkušenostem však svůj netypický koníček úzkostlivě udržuje v tajnosti. S ostatními spolužáky a jejich zájmy o populární kulturu si tedy moc nerozumí (respektive se ani nijak nesnaží s nimi mluvit a přijít do kontaktu) a není tedy divu, že si od začátku střední školy nenašel prakticky jediného kamaráda. Marin Kitagawa je jeho pravý opak - neobyčejně krásná a stylová sebevědomá dívka, v jejíž blízkosti chce být každý. Každý žije v úplně jiném světě ... a přesto tomu náhoda tak chce, že se jejich světy střetnou. Když Marin zjistí, že Wakana umí šít na stroji, svěří se mu se svým vlastním koníčkem - cosplay, který podle Marin představuje nejvyšší možnou mez lásky k dané postavě. Marin by tedy ráda cosplayovala,

Po hororovém týdnu a covidovém týdnu jsem si říkala, že Velikonoce holt letos budou stát za prd, ale že se prostě nedá nic dělat. A ono to nakonec vůbec nebylo tak strašné, jak jsem myslela, protože všechno to nakonec skutečně k něčemu bylo. :3

Původně jsem na zombie houby ani koukat nechtěla (protože toho bylo všude moc), ale nakonec díkybohu za ně, protože mě krásně provázely covidovým týdnem. A taky mě zombie houby bavily velice už v knižní sérii Všemi dary obdarovaná (není to stejné, to ani v nejmenším, ale pokud se vám líbilo jedno, určitě se vám bude líbit i druhé). O hře vím akorát to, že existuje, takže jsem do toho šla prakticky na blind, ale vzhledem k tomu, že jsem hodně často měla pocit, jako kdybych sledovala něčí gameplay (což jsem svého času dělávala ráda), beru to jako dobré znamení. Skvělá kamera, hrozně hezká hudba a příběh ... no, jeden díl mě rozložil poněkud víc, než ostatní (hádejte který :')). Těším se na další řadu, tenhle typ postapa zjevně fakt můžu.

Dneska mám akorát týdenní výročí. Čeho? No přece příznaků, kašlíku. Do začátku jara jsem si stačila v rámci finále hororového týdne pořídit ještě parádní covid. :'D