Sakuřino doupě

To je tak, když se konečně ochladí na příjemnou existenční teplotu, lépe se spí a vy už se tak hezky začnete ladit na podzim ... a pak přijde poslední srpnový týden, teploty opět nad třicet stupňů, kdy se přes den tak nějak snažíte proplout a přežít, večer jdete spát ve vlastním potu a ráno se budíte taky ve vlastním potu, a snad ještě unavenější a nevyspalejší. Tohle není léto, tohle je Mordor a už to fakt nezvládám bez toho, aniž by mi z toho bylo skutečně fyzicky blivno. D: On byl tenhle týden (včetně předchozího víkendu) vůbec celý takový dost zvláštní, ale stejně se chci podělit (pozn. autora - původně jsem se přepsala na podělat, ale to nechci) o pár hajlajtů. Za prvé - konečně mám The Quite Nice and Fairly Accurate Good Omens Script Book aka posledního zástupce Holy Trinity, kterého jsem si objednala na konci července. Radost z něj mi bohužel trochu zkalila skutečnost, že neuvěřitelných čtrnáct dní ležel na poště, aniž by se mi ho někdo pokusil doručit nebo alespoň nechal výzv

Tak prý Němci označují to, čemu my říkáme babí léto ... a co už bych, i když je teprve polovina srpna pryč, už fakt docela uvítala. :'D Poslední dva víkendy a ten týden mezi nimi byly ... hektické. A to fakt hodně. Jednak díky náloži akcí, jednak díky náloži práce (ačkoliv, v tom prázdninovém režimu se finance zase hodí, ne že ne). Minulý pátek, když k nám večer měli přijít známí, mi zcela spontánně problesklo hlavou " Dneska piju jako Cardan. " Co vám mám povídat, jako víl jsem skutečně pila a opět jsem se přesvědčila, že takhle ne (nejvíc to asi zabily ty poslední dva jahodové giny, au). V sobotu se kvůli nepřízni počasí původně plánovaný piknik s Míšou přesunul do mé nory, a nakonec to bylo vlastně dost fajn (kromě toho, málokdy dělám tour de nora tolika lidem, jako právě v tu sobotu, večer totiž následoval ještě epický hromadný videohovor se Společenstvem fazole). V neděli jsem vyrazila na asi poslední letošní letní koupačku za hranice. Bohužel na trochu jiné místo, k

Poté, co se jim podaří nešťastnou náhodou zničit (nebo se k tomu v jednom případě prostě jenom blbě přichomýtnout) sochu Kappy, strážce města (pro neznalé nebo váhající, ano, je to taková ta japonská verze vodníka, která vypadá jako něco mezi žábou a želvou a ujíždí na okurkách), jsou tři spolužáci, Kazuki, Enta a Tooi sami proměněni v kappy (nechci vás o tento postup ochudit už předem, tak jenom zmíním, že velkou roli v něm hraje pozadí), a to bytostí jménem Keppi, údajným následníkem trůnu poraženého království kapp. Aby se chlapci mohli stát zase lidmi, musí bojovat proti Kappa zombie, které vytvořili nepřátelé kapp. Dokonce za to, pokud je porazí, dostanou od Keppiho i odměnu, takzvané Misky naděje, které jim mohou splnit přání. Je tu ovšem pár takových malých zádrhelů. Všichni tři mají pocit, že si s nikým nedokážou vytvořit pouta, která by vydržela, natož se svými nejbližšími. A aby toho nebylo málo, pokaždé, když zlikvidují Kappa zombie tím, že odhalí její tajnou touhu (opět vás

Řekněte ahoj fluffy kuličce aneb řasokouli jménem Steve Aziraphale, která mi byla včera zcela neočekávaně (a s o to větší radostí) svěřena do péče :333

Aneb když v ruštině zaměníte koně se lžičkou (a že to fakt není tak těžké, jak to v češtině možná vypadá), můžou vám vzniknout velmi zajímavé věci, které ve výsledku zní vlastně dost roztomile. :D Tento hlod ovšem nepochází ode mě, nýbrž od nějakého tátova spolužáka, který ho před dávnými předávnými lety pronesl na zkoušce ... zkoušejícího to prý tak rozesmálo, že ji nakonec i dostal. :D (vymýšlet po devíti letech blogování názvy článků tak, aby se neopakovaly, je už docela kumšt ^^") ~ Nějak jsem si tenhle formát tří random instagramových fotek jako dělítko oblíbila :3 Přelouplo se nám prázdninové léto, a já mám tak trochu krizi, dilema, mezi létem a podzimem. Ještě se mi na podzim úplně myslet nechce, protože teprve začal srpen, mám naplánovaný piknik a taky bude pouť, a to jsou všechno čistě letní tropes, ale v jeden osudný večer se to tak trochu zlomilo. Výjimečně zapršelo, a to docela dost, a jak jsem tak usínala a otevřeným oknem dovnitř proudil ten chladný vlhce voňavý vzdu