Sakuřino doupě

Kdo by neznal tyhle dva koumáky, pro které není žádný problém nepřekonatelný? Opět jsem to stihla až na poslední chvíli, ale Pata a Mata jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. 📐🔧🔨

Velice se mi líbil už Flanaganův Pád domu Usherů, a ani Carrie není výjimka. Četla jsem knížku? Ano, četla. Viděla jsem filmy? Nevím, jestli úplně všechny, ale ano, viděla. Vadí mi, že to není úplně přesná kopie (a nejen v tom, že je to posunuté do současnosti)? Ani v nejmenším, spíš naopak, protože to jednoduše funguje, a to i jako zrcadlo nastavené současné společnosti. Myšlenka zůstává zachovaná (aneb jak moc velké svině dokážou děcka být a jak moc se nevyplácí šikanovat někoho se schopnostmi až do bodu, odkud už není návratu), a naopak to do toho vnáší trochu čerstvého vzduchu. Představitelka Carrie je ve své roli výborná (ne, nejsem ta, co se bude rozčilovat, že v knížce je přece ošklivá a tlustá) a fakt skvěle je tu napsaná a zahraná postava Margaret White. Jsem moc zvědavá na to, jakým směrem se to bude dál ubírat, a doufám, že se skutečně dočkáme pokračování.

Další podzim, další Monster ... a tentokrát konečně máme i dámu. Nechme stranou realističnost vůči skutečnému příběhu (nebo to, jak sakra můžou třešně mít zároveň květy i zralé plody), co se týče zpracování a celkového požitku ze sledování, za mě je to z celé série zatím absolutní top strop. Jako girl power to funguje perfektně, včetně soundtracku (miluju tu taneční scénu se Smalltown Boy od Bronski Beat, doteď z ní mám husinu), a co se mi líbilo fakt hodně, bylo to zakomponování hraběnky Bathory neboli Čachtické paní a Aileen Wuornos (jako pardon, ale smekám před Sarah Paulson). Ani v tomhle případě nechci glorifikovat vrahy a to, co udělali, ovšem tahle řada fakt hodně nahlodává tu myšlenku, jestli by k tomu skutečně došlo, kdyby se lidi (a hlavně mužské pohlaví, pardon, ale je to tak) nechovali tak, jak se chovali, a kdo je tu vlastně oběť. Myšlenka emancipace je tu zkrátka hodně hlasitá a ve výsledku z toho máte hodně takový ten good for her pocit. Jen to zkrátka nesmíte brát jako...

Celou dobu jsem si říkala Sakra, holka, do týhle rodiny se přece nechceš přivdat ... a to i po první polovině! Ačkoliv jsem ho zaregistrovala už někdy na jaře, když vyšel, nějak se mi ho nakonec povedlo úspěšně zapomenout, a nebýt Míši, asi bych si na něj ani nevzpomněla. A to by byla chyba, obzvlášť teď na podzim! Tenhle seriál má absolutně libovou atmosféru, hlavně první polovina je neskutečně tísnivá, všichni jsou příjemní asi jako ona pověstná osina v zadku, a lekačky jsou fakt lekačky, chvílemi jsem byla dost ráda, že jsem neměla takový skvělý nápad koukat na to za tmy jako u The Haunting of Hill House, které jsem přesně z tohoto důvodu opustila po prvních pár dílech. :'D A i když to co do žánru stihne během celého seriálu hned několikrát změnit změnit kabát a velice rádo vás to vodí za nos (a celkem úspěšně), bavilo mě to až do konce, který, dle mého skromného názoru a bez nějakých spoilerů, dopadl za daných okolností asi tím nejlepším možným způsobem ... tedy, jak pro koho....