Sakuřino doupě

Seiichirou Kondou je klasický korporátní otrok, který dře od nevidím do nevidím a žije svou prací, i když doslova a do písmene padá na držku ... tedy až do okamžiku, kdy se pokusí pomoct neznámé dívce a je spolu s ní vtažen do neznámého světa, království Romany protkaného magií. Jelikož se s ním (na rozdíl od Svaté panny, která má zachránit království tím, že ho očistí od miazmy, která otravuje normální magii a vše živé) jaksi nepočítalo a je jaksi navíc, nabídnou mu jeho únosci jako omluvu za tento politováníhodný omyl kompenzaci v podobě života jako v bavlnce. Ten Seiichirou s vážnou tváří odmítne, a místo toho požádá - zcela nečekaně - o práci. Poté, co se stane svědkem absolutní nekompetentnosti a lajdáctví svých nových kolegů v královském účetním oddělení, naskočí jeho instinkt workoholika a dá si za úkol uchránit království před kompletním bankrotem. Jak se ale ukáže, v Romany je prakticky vše protkané magikulami (v podstatě to, co jsou pro nás molekuly, magie je tu zkrátka zákla...

You can count on Kinme Už druhým rokem provozuje Wakana Kinme v přímořském městečku plném onsenů jménem Atami prádelnu. A ačkoliv si z nějakého důvodu vůbec nepamatuje na nic ze své minulosti, svou pracovitostí, precizností a lidským přístupem, s jakými přistupuje nejen k čištěným věcem, ale také k zákazníkům, se Wakana se svou prádelnou stala nesmazatelnou součástí městečka i životů jeho obyvatel.

Narazila jsem na něj, když ho někdo zmiňoval u No Tail to Tell, a samozřejmě, že jsem ho nemohla vynechat, už jenom proto, že tady nemáme lišku, ale lišáka ... a to moc pěkného lišáka, co si budeme. :3 A dobře jsem udělala, protože jsem se u toho neskutečně bavila, a příběh téměř tisíciletého gumiho a studentky historie, která mu omylem spolkne jeho liščí korálek (nevím proč, ale podstatně víc mě na tyhle romanťárny baví koukat se slovenskými titulky, gulôčka je prostě gulôčka a celkově to zní mnohem zábavněji :D), je nejen hrozně milý, ale velmi často zatraceně vtipný. Kdybych měla srovnat právě s No Tail to Tell, My Roommate Is a Gumiho mě bavilo o (liščí) chlup víc, asi i proto, že bylo to bylo celkově takové víc slice of life, a to já ráda. ♥

Máme tu další výstavu, tentokrát pasážovou čili bezplatnou, ovšem neméně zajímavou. ;)