Sakuřino doupě

Já mám tu nadpřirozenou havěť prostě ráda ... a morálně šedé, poťouchlé a tak trochu hrabivé devítiocasé lišky stále jednoduše vedou (nehledě na to, že korejské gumiho jsou v tomhle směru asi fakt nejlepší :D). Kupodivu to opět nebylo přehnaně dramatické, romantické tak akorát, často příjemně vtipné, se sympatickými postavami (velice mě bavila i druhá liška) a s krásnou výpravou, jak jinak, estetika hadr (jak se jedná o nějakého věčně žijícího tvora, tak to stojí snad vždycky za to). Nehledě na to, že ty animované úvodní titulky jsou fakt krásné. ♥ Navíc mi to ani v tomhle případě nepřišlo nějak zbytečně moc natahované nebo utahané (dokonce to ani nemá těch obligátních šestnáct dílů jako většina korejských počinů), takže za mě velká spokojenost.

Tak jsem nakonec v nejkratším měsíci roku stihla ještě jednu výstavu, yay! A zase jednou se budeme kochat tou naší sudetskou historickou keramikou, protože se jedná o krásnou výroční výstavu Ditmarka - 140 let .

Je několikanásobná vražda akceptovatelná, pokud se jedná o pokrok ve prospěch lidstva? Má jeden život větší hodnotu než druhý? Kde se nachází hranice mezi výzkumem a zločinem? Jde skutečně o záchranu lidí, nebo zase jenom o peníze? A existuje vůbec něco jako slušná farmaceutická společnost? Budu se zase opakovat, ale Korejci prostě umí, umí a ještě jednou umí. Bloody Flower je vysoce myšlenkově provokativní záležitost plná morálních dilemat, především co se týče etiky obecně, nejen té lékařské, kde velice často budete měnit strany, protože nic není jenom černé nebo jenom bílé. Záležitost, která opět dokazuje tvrzení, že většina nejhorších zločinů byla spáchána ve jménu dobra lidstva. Stojí za zhlédnutí, rozhodně.

Je možné vybudovat úspěch na lži? Co všechno jsou lidé ochotni obětovat pro luxus? Pokud je padělek k nerozeznání od originálu, je to vůbec ještě pořád padělek? A pokud se něco zdá skutečné, je to vlastně ještě pořád lež? To jsou otázky, které The Art of Sarah pokládá ... a často není úplně jednoduché na ně jednoznačně odpovědět. Příběh podvodnice, které se její pečlivě splétaná iluze začne pomalu hroutit, když se v kanále pod luxusní čtvrtí v Soulu najde mrtvola a jeden neúnavný detektiv začne dělat všechno pro to, aby tu pavučinu lží rozmotal, mě bavil fakt hodně - v poslední době mě korejské (nejen) kriminálky baví tak nějak nejvíc, a jsem ráda, protože díky tomu mi alespoň neutekl. Fakt výborné herecké výkony (skvělá chemie už jenom u policejních výslechů) a ten vizuál? Prostředí nejvyšší smetánky a luxusního zboží, takže samé nádherné kabelky a outfity, čili skutečně i potěcha pro oko.