Sakuřino doupě

Myslím, že počiny Ryana Murphyho lze buď milovat nebo nenávidět, nic mezi tím. A i když už je pro mě třeba AHS dávno za zenitem, The Beauty je přesně taková správně ujetá výbušná (... doslova, body horroru je tu rozhodně víc než malé množství) bizarnost, jakou jsem očekávala. :D A nejen proto, že krásně nastavuje zrcadlo naší povrchní společnosti posedlé trendy měnícími se rychlostí světa, vzhledem a dokonalostí (o nadužívání a zneužívání Ozempicu a podobných sraček ani nemluvě ... ale upřímně, když budou dokonalí všichni, bude mít dokonalost vlastně ještě nějaký smysl?). A herecké výkony? Ashton Kutscher si to dává úplně maximálně, Isabella Rossellini je zkrátka Isabella Rossellini (a ten nepřehlédnutelný odkaz na Smrt jí sluší, ach ach), duo uklízečů (if you know what I mean) mě bavilo asi úplně nejvíc a když jsem byla dotázána, jestli je tam Evan Peters hot, tak odpovídám kladně. 8D Bavilo mě to velice a doufám, že se dočkáme pokračování, protože mě fakt zajímá, jak se to bude vyvíj...

Já mám tu nadpřirozenou havěť prostě ráda ... a morálně šedé, poťouchlé a tak trochu hrabivé devítiocasé lišky stále jednoduše vedou (nehledě na to, že korejské gumiho jsou v tomhle směru asi fakt nejlepší :D). Kupodivu to opět nebylo přehnaně dramatické, romantické tak akorát, často příjemně vtipné, se sympatickými postavami (velice mě bavila i druhá liška) a s krásnou výpravou, jak jinak, estetika hadr (jak se jedná o nějakého věčně žijícího tvora, tak to stojí snad vždycky za to). Nehledě na to, že ty animované úvodní titulky jsou fakt krásné. ♥ Navíc mi to ani v tomhle případě nepřišlo nějak zbytečně moc natahované nebo utahané (dokonce to ani nemá těch obligátních šestnáct dílů jako většina korejských počinů), takže za mě velká spokojenost.

Tak jsem nakonec v nejkratším měsíci roku stihla ještě jednu výstavu, yay! A zase jednou se budeme kochat tou naší sudetskou historickou keramikou, protože se jedná o krásnou výroční výstavu Ditmarka - 140 let .

Je několikanásobná vražda akceptovatelná, pokud se jedná o pokrok ve prospěch lidstva? Má jeden život větší hodnotu než druhý? Kde se nachází hranice mezi výzkumem a zločinem? Jde skutečně o záchranu lidí, nebo zase jenom o peníze? A existuje vůbec něco jako slušná farmaceutická společnost? Budu se zase opakovat, ale Korejci prostě umí, umí a ještě jednou umí. Bloody Flower je vysoce myšlenkově provokativní záležitost plná morálních dilemat, především co se týče etiky obecně, nejen té lékařské, kde velice často budete měnit strany, protože nic není jenom černé nebo jenom bílé. Záležitost, která opět dokazuje tvrzení, že většina nejhorších zločinů byla spáchána ve jménu dobra lidstva. Stojí za zhlédnutí, rozhodně.