Sakuřino doupě

Byla jednou jedna kočičí maminka, která se rozhodla v jeskyni uprostřed lesa přivést na svět svá koťata. Jenže právě v té jeskyni se nacházelo také opuštěné dračí vejce, ze kterého se jí neočekávaně povedlo vysedět malého dračího sirotka. Kočičí maminka ani na chvíli nezaváhala a malého dráčka okamžitě začala vychovávat se svými koťaty. Stejně jako další lesní kočky ale nebyla obyčejnou kočkou, nýbrž Cait Sith, magickým tvorem, který nejen že je inteligentní a dokáže mluvit, ale také ovládají magii, a to nejen k lovu. Jednoho dne však kouzelný rituál vyvolání dráčkovi i jeho sourozencům sebral jejich maminku do světa lidí. Dráček rostl a rostl, až vyrostl v dospělého draka plně ovládajícího magii, spálil lidem město a prohlásil se ochráncem všech lesních koček před lidmi a jejich chamtivosti po kočičí srsti. Stejně jako ale nejsou stejní všichni lidé, ne všechny lesní kočky ale sdílely stejnou nenávist k lidem jako jejich Okřídlený strejda, a tak postupně mezi lidmi a lesními kočkami z...

Říkala jsem, že chci stihnout ještě dvě výstavy, a tak je tady i ta druhá. V rámci našeho srazu jsem vytáhla Míšu za kulturou, a to na výstavu Tichá krajino z naší alma mater (jiná fakulta, ale chápeme).

V poslední době ty výstavy vždycky stíhám jen tak tak, ale ono není až tak důležité, kdy se tam člověk dostane, hlavně, když se tam dostane. A zrovna tady Sedm tváří krušnohorského krajkářství by bylo opravdu hřích prošvihnout. 🧵🧶

Stydím se, že jsem to tu nechala takovou dobu hnít, ale na svou obranu musím říct, že letošní léto (a především ta nechutná výheň a sucho) mě dokonale obralo o jakoukoliv chuť cokoliv dělat (kromě snahy přežít a jenom existovat) nebo kamkoliv jít nebo jet. Kromě toho mě v poslední době leze na nervy většina lidí (ne všichni, ale není jich moc) a nejlíp je mi ve společnosti kocoura, takže se zřejmě oficiálně dávám na dráhu čarodějnice.