Rest in pieces, 2021

Tak tu zase máme poslední den roku ... a všichni víme, co to znamená. Ne, žádné new year, new me, protože to je jedna velká pitomost, ale takové malinkaté shrnutí toho, že se s tím letošním rokem nakonec vlastně rozcházím bez nějakých velkých křivd. 🍾🥂🎆

Koukám, že letos tedy v té top devítce suverénně vedly dýňové pochutiny a Halloween celkově, a jediné období, které není zastoupené, je jaro ... no nic. :D Ale vzhledem k tomu, že celých pět fotešek z devíti pochází z jiných míst než z místa mého bydliště, myslím, že to vůbec není špatné. :)

Úspěšně jsem se vyhýbala covidu a stejně úspěšně jsem se nechala očipovat, jakmile to šlo. 💉

Dostala jsem se na tři wičkovské slety, klasický letní v Placaté zemi, pozdně letní v Pelešíně a letos konečně zase i na placatozemský Halloween. :3

 I s Míšou a Simčou jsme letos měly možnost se párkrát vidět a dokonce došlo i na takový pidi midi magisterský sraz. Někomu to může připadat málo, ale vzhledem k situaci jsem se naučila mít radost ze všech maličkostí, které vyjdou.

V průběhu podzimu jsem vyzkoušela všechna dýňová latté, ke kterým jsem se dostala. 🎃☕

• Můj bývalý vysokoškolský ústav mi zaplatil za odborný německý překlad, což je pro mě, vzhledem k tomu, že německy jsem se začala učit před nějakými čtyřmi roky, hodně velký milník a úspěch.

Podle Goodreads jsem i letos přečetla 113 knížek. Lednové dokopání se k pořízení elektronické čtečky bylo zkrátka jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem udělala. :3

 Vyplodila jsem 15 anime "recenzí" ... not bad.

A trošku mě rozbil Loki, ehm. ^^"

Letos jsem opět na Silvestra doma. Ne proto, že musím, ale proto, že se mě chytil nějaký moribundus a potřebuji se dát dohromady, abych si mohla začátkem druhého lednového týdne zajít pro posilující čipešek (samozřejmě kromě toho, že mi nepřijde k jezdit mezi lidi, když se necítím stoprocentně k, ačkoliv mě to mrzí, protože z prosincových plánů mi nakonec nevyšlo prakticky nic ... ale co se dá dělat).

Už vloni jsem touto dobou psala, že to, jaký bude rok 2021, závisí z velké části na nás. A myslím si to pořád. Moc bych si přála, aby i ti lidé, kteří doteď nebyli schopni vytáhnout hlavy ze zadků, to už konečně udělali a mohli jsme zase začít normálně žít bez permanentních výčitek svědomí a rozhodování se, jestli nám to za to stojí nebo ne.

Už to trvá moc dlouho a jako člověk, který ze své pozice skutečně udělal a dělá všechno, co může, bych byla skutečně moc vděčná za to, aby byl rok 2022 už alespoň v tomhle jiný. 🍀

Komentáře

  1. Jo, taky bych byla ráda, aby si lidi přestali sedět na vedení.

    Můžu říct, že jsem hrdá na své muzeum? :-D že to dotáhlo do TOP 9

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc mi tady nemaluj, okomentuj a upaluj! 🎀

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knížky s nádechem asijských kultur

Přineste hřebíky, už je tady zas