Merry Crisis

Tak jsou zase za námi, a zase šíleně rychle. Jen se před týdnem na slunovrat ta nálada totálně zlomila a z velké části odešla do věčných lovišť ... ale s něčím takovým asi nikdo nepočítal a ani nemohl.

Pracně jsem v gramofonových deskách vyhrabávala Rybovku, abychom si ji konečně na Štědrý den pustili, aby nakonec nedošlo ani na jednu koledu, nějak mi to nepřišlo na místě. Tak snad příště. Klasicky lilo jako z konve, neboť ta hromada mokrého sněhu, která stihla z dvaadvacátého na třiadvacátého napadnout, do Štědrého dne zmizela (a díky ní máme na Labi stále třetí povodňový stupeň, děkujeme pěkně) a venku to spíš vypadalo na hodně rozmáchané a rozbahněné jaro, ale na to už jsem si stačila zvyknout. I s tou divnou pachutí byl ale Štědrý den v podstatě fajn, hlavně v klidu a v pohodě. A Yule Cat letos neměla šanci, neboť mi Ježíšek (mimo jiný good stuff) kromě již zmiňovaných (božích) pyžam naježil také neuvěřitelně pohodlné zimní boty a totálně boží starorůžové tenisky. *A* A radost mi udělal i vánoční speciál Doctor Who (i se všemi těmi předcházejícími výročními), ke kterému se tímto po letech zase vracím, protože mě zase začal bavit.

Lehkou absurditu letošních Vánoc dokresluje i to, že moje pětaosmdesátiletá babička dostala od mých debilních příbuzných Farmu zvířat (čekala jsem leccos, ale tohle by mě fakt nenapadlo). I těch svátečních návštěv se vzhledem k situaci (virózy a bacily, velká voda a všeobecné rozpoložení) bylo absolutní minimum, a i když to možná bude hnusné, jsem za to docela i ráda, protože tohle minimum patří k těm, na které se člověk těší a nemá z nich už předem žaludeční vředy, asi tak.

Začalo to už před tím minulým týdnem, ale letos na mě fakt mocně padá nějaký splín, připadám si tak nějak emočně vyždímaná do poslední kapky a celkově hrozně unavená (asi nebyl úplně dobrý nápad před těmi čtrnácti dny koukat na Carol & The End of the World, to tomu taky zrovna dvakrát neprospělo :'D). Snad se to brzy srovná.