Fugou Keiji: Balance:Unlimited

Haru Kato je ten typ férového poldy, pro kterého je spravedlnost vším. Proto není úplně nadšený, když je mu jako parťák přiřazen elegantní Daisuke Kambe, dědic významného japonského klanu disponující pro běžného smrtelníka naprosto nepředstavitelným jměním, včetně nejmodernějších udělátek. Haru jednoduše nedokáže překousnout myšlenku, že by peníze měly vyřešit úplně všechno a Daisukeho nehorázné utrácení mu solidně pije krev. Ale i když jsou tihle dva a jejich morální přístupy rozdílní jako oheň a voda, když se to, co každý z nich ovládá nejlíp, spojí, kupodivu jim to, co se řešení případů týče, docela dobře funguje. A sám Daisuke, i když může působit jenom jako zlatý chlapec a zazobaný playboy, má své vlastní důvody, proč je u policie. A ty jsou skutečně závažnější než nuda nebo nadbytek volného času.

Z první epizody jsem si doslova a do písmene sedla na zadek (první setkání Harua s Daisukem, tak trochu sherlockovské archetypy, to, že Daisuke je vlastně takový anime Tony Stark, včetně AI komorníka, a prostě celkový vibe). Po druhé bohužel přišel koronavirus a s ním i hiatus trvající několik měsíců. :'D Na ten počáteční hype, který po těch měsících stačil opadnout, už se mi úplně ve stejné míře znovu naladit nepodařilo (ale vlastně jsem za to trošičku i ráda, protože to trochu začínalo nabírat těch mých obsesivních rozměrů ^^"), ale byla to jízda jako málokterá jiná, velice často jak na horské dráze (aneb v jednu chvíli se smějete a v druhé s vyvalenýma očima lapáte po dechu). Co vám budu povídat, Daisuke Kambe je sugar daddy, kterého chcete, i když o tom nevíte nebo si myslíte, že nechcete (bohatě stačí, když otevře pusu a promluví, ani se nemusí ušklíbnout, někdo to přirovnal, že je to jako když horký nůž projede máslem, nemohu nesouhlasit (꒪ཀ꒪ )), Haru je bae největší, ta chemie, kterou mezi sebou mají, je skvělá (no jo, shipují se fakt dobře a prakticky sami 8D), celý policejní tým je boží, má to naprosto libový jak opening, tak ending (jak hudebně, tak provedením) ... a navíc je to podle mého oblíbence Yasutaky Tsutsuie, což je (alespoň pro mě) dost zásadní info už samo o sobě (bohužel mi v tomhle případě asi nezbývá než se naučit japonsky, protože ofiko překlad v řeči, kterou bych ovládala, zatím není, fuckity fuck). Stojí to za to, za mě rozhodně všemi deseti. *-*