Sakuřino doupě

 Trochu to vypadá, že se z lišek přeorientovávám na jinou zvěř. :D 🦄✨

"Shifuku~!" ♥ Chisato Misuzawa je na první pohled upjatá, ale velmi schopná zástupkyně ředitele ve firmě, kde pracuje. Tohle je však jen jedna z jejích tváří a po příchodu domů se kariéristka mění v úplně jinou osobu. Chisato se totiž velmi ráda napije některého z koktejlů, kterými ji hýčká její manžel Sora, který s nimi jakožto bývalý barman má spoustu zkušeností ... a když se napije, povolí bariéry, Chisato odkládá brýle, rozpouští vlasy a stává se velmi roztomilou. Ovšem, o této její stránce ví jenom Sora a možná i proto jsou si tak neuvěřitelně blízcí.

Ve vzdálené budoucnosti na Zemi vzniká zcela nová androgynní forma života, která je prakticky nesmrtelná. Na první pohled vypadá jako lidé, ale to jenom díky své povrchové úpravě. Pod vrstvou toho, co na první pohled vypadá jako kůže, se ukrývají krystaly nejrůznějších barev, krystalických mřížek a složení. Tato forma života se totiž nazývá Drahokamy a už z toho lze dost dobře odvodit jejich pravou podstatu. Drahokamy se liší nejen barvou, stářím nebo původem, ale především také svou tvrdostí, od které se odvíjí přidělená funkce toho kterého Drahokamu, ať už třeba lékaře (některé Drahokamy od své podstaty vyžadují více povrchových úprav než druhé, ale především, jejich nesmrtelnost se odvíjí od toho, že i pokud se roztříští na sebemenší kousky, pokud se je povede získat, je možné je poskládat a slepit zase dohromady do původního stavu) nebo bojovníka. Mladší Drahokamy pod vedením nejstaršího, mistra Kongou, se musí bránit neustávajícím útokům obyvatel Měsíce, jejichž cílem je získat a ...

Ichirou Inuyashiki je takový prototyp patetického životního lúzra - ve svých 58 letech vypadá jako stařec nad hrobem, ať udělá cokoliv a snaží se sebevíc, nikdo k němu nemá respekt (snad jedině kromě opuštěného psa, kterého vezme k sobě) a okázale ho ignoruje i jeho vlastní rodina. A aby toho nebylo málo, jednoho krásného dne mu lékař sdělí, že má rakovinu v terminálním stádiu a zbývá mu jen málo času. Když si zoufalý Ichirou myslí, že už nemůže být hůř a doslova rezignuje na všechny a na všechno, v parku, kde zrovna venčí svou jedinou spřízněnou duši na tomto světě, přesně do místa, kde stojí, udeří oslepující blesk. Když se však Ichirou po chvíli probere, zjistí, že nejen že na sobě nemá ani škrábnutí, něco se na něm změnilo. Ukáže se, že nejen, že jeho rakovina je pryč, ono je pryč vlastně úplně všechno. Ichirou už totiž tak trochu není člověk, ale stroj, s neuvěřitelnými schopnostmi. Po prvnotním šoku si však uvědomuje, že to, co se mu stalo, je asi tou nejlepší věcí v životě - teď...

1. Všichni spolužáci v dané třídě se musí účastnit. 2. Králův příkaz zaslaný mailem musí být splněn do 24 hodin. 3. Ti, kdo rozkaz nesplní, dostanou trest. 4. Ukončení Královy hry v polovině je zakázáno. Nobuaki Kanazawa přestoupil na jinou střední školu a zcela nepokrytě se straní svých nových spolužáků, k čemuž má své důvody spojené s jeho přechozí školou. Někteří spoužáci se však nehodlají nechat tak jednoduše odstrčit a snaží se Nobuakiho zapojit do kolektivu, což se nakonec docela povede. Díky školnímu sportovnímu festivalu a štafetě, kterou jejich třída vyhraje, se Nobuaki začíná ostatním pomalu otevírat a vypadá to, že nakonec budou všichni šťastní. Tahle idylka však nemá dlouhého trvání, když k Nobuakiho hrůze celé třídě přijde mail od Krále, který je vítá ve své hře. Spolužáci celou věc berou jen za něčí pitomý vtip a nehodlají brát vážně ani pravidla hry, ani Nobuakiho. Tedy, až do chvíle, kdy je první člověk za nesplnění úkolu potrestán ... a umírá dost brutální smrtí. Nobua...

Mladá liška Yuzu, která celý svůj dosavadní život strávila ve chrámu v horách mimo civilizaci, přichází do města a začíná pracovat jako obsluha v luxusním klasickém onsenu Konohanatei, který se nad městem tyčí a který vede pevnou rukou šéfka Tsubaki. I když Yuzu s podobnou prací, natož s životem v civilizaci, nemá absolutně žádné zkušenosti, vrchní ze všech obsluhujících Kiri ji nenechá vydechnout a hned ji zapojí do práce, protože jak jinak pochytit základy než přímou zkušeností. Yuzu je dychtivá se všechno nové naučit, jenže je také tak trochu nešikovná a ve spoustě věcí prosťoučká, a tak je její horlivost často spíš na obtíž. Pod vedením celého liščího osazenstva onsenu, nejen spolehlivé Kiri, ale také na první pohled upjaté Satsuki, trošičku kritičtější Ren, bezstarostné Natsume a tiché drobné Sakury, ale Yuzu rychle zapadá do každodenní pracovní rutiny, svou vlídností a dobrosrdečností si získává srdce nejen svých nových přátel, ale také hostů, a objevuje všechny krásy magického s...

Když Verča navrhla, že bychom mohly letos už čtvrtý předvánoční sraz uspořádat u ní v Liberci přes noc, a nikoliv v Praze, ani jsem si nedokázala představit, jak moc výborná nakonec tahle změna bude. :)

Ve světě, kde vedle sebe žijí lidé a youkai, se dost dobře může stát, že se do sebe člověk a youkai zamilují. Jenže je tu jeden malý problém - lidský život je oproti životu youkai nesrovnatelně kratší, a tak je každý takový vztah neodvratně odsouzen k tomu, aby jedna strana viděla svou milovanou polovičku stárnout a zemřít ... a po další dlouhou dobu oplakávat jeho ztrátu a žít ve smutku, jelikož i když se jejich milovaný znovu narodí, přijde o všechny své předchozí vzpomínky z toho minulého života. Ovšem, lišky z území Tosan přišly na způsob, jak tenhle problém vyřešit - pokud za určitou cenu uzavřete určitou smlouvu, takzvané liščí dohazovačky dokážou ve vaší znovuzrozené lásce ztracené vzpomínky znovu probudit a vaše love story tak může znovu pokračovat. Jednou z takových liščích dohazovaček je malá Suusu, která je tak trochu nešikovná, ale ze všech sil se snaží být užitečná a šířit lásku ... i když neví, že je předurčená stát se součástí něčeho obrovského a na první pohled náhodné ...

Tak mám za sebou další vánoční sraz, ale to už jste nejspíš poznali z názvu. Ono je tohle vánocování v průběhu celého prosince, které tím Štědrým dnem vlastně vyvrcholí, totiž hrozně fajn. :3

Kroupový kuba patří ke klasickým staročeským vánočním pokrmům, ovšem ne vždycky se (alespoň u nás) najdou doma právě kroupy ... a jak mamka kdysi někde vyčetla, ony se v tomhle případě dají velmi dobře nahradit pohankou, která je zase dobrá pro cévy, vhodná i pro bezlepkáře, a navíc prostě fakt dobrá. :) A upřímně řečeno, právě pohankový kuba se stal mou oblíbenější verzí.

Všechno mimo klasických panenek

Vinylky poních slečen

Vše od Funka

A letos zase stejně jako vloni na Mikuláše, což jsem si při plánování a domlouvání ani neuvědomila. :D Ale což, tentokrát to bylo s jiným osazenstvem a alespoň jsem si toho Mikuláše užila hned nadvakrát. :)