Ústecké dárečkování No. 2, druhé adventní

Tak mám za sebou další vánoční sraz, ale to už jste nejspíš poznali z názvu. Ono je tohle vánocování v průběhu celého prosince, které tím Štědrým dnem vlastně vyvrcholí, totiž hrozně fajn. :3

Jelikož se Simča zrovna vracela z Klášterce do Liberce, před třetí hodinou jsem u nás nasedla k ní do (nutno podotknout, že poměrně luxusního) rychlíku a vesele jsme se nechaly dovézt do Ústí, kde jsme v Costě zabraly doslova a do písmene jeden jediný volný stolík zastrčený v rožku (ale co, nejsme nějaké fajnovky a důležitější je, že je vůbec kam si sednout). Míšu jsem navnadila na čokoládu a perníkový muffin, sama jsem si dala perníkové latté, které moc pěkně vypadalo a i dobře chutnalo, i když musím podotknout, že z čokolády v úterý jsem byla nadšená víc. Ovšem když už mi utekly prakticky všechny podzimní drinky, je nutné si to nahradit alespoň na těch zimních. >:3

Postupně jsme si vyměnily dárečky, které v obou případech byly vlastně k svátkům, narozeninám i Vánocům, takže to byla poměrně dobrá nálož. :D Měla jsem skutečně radost, že Simče mé dárky udělaly radost, protože jsem u některých z nich měla strach, jestli už je náhodou nemá, ale díkybohu neměla. :) A co že jsem obdržela já, navíc ještě v kouzelné liščí taštičce?

Ňuňu vyvalenou malou lištičku, liščí magnetku, ještě jedny barevné liščí kolíčky, černo-červenou kokeshi propisku, voňavou ikeáckou svíčku, liščí rodinku z Kinder vajíčka, borůvkový zázračný kelímek, placku s Víťanem, Viktuuri samolepky od randomsplashes, kterou jen tak mimochodem už přes rok sleduji na Twitteru, a to nejbožovější přáníčko s mou nejmilovanější krasobruslařskou rodinkou. ♥

When your friends know you're trash ... ach. :'333

Když jsme dopily a dojedly, oběhaly jsme ve Fóru ještě pár obchodů (jen tak mimochodem, v Nanu Nana zase měli tu legendární jednorožčí svíčku, která mi tak krásně porovoněla začátek letošního podzimu, takže jsem doplnila zásobu, jupí!), a když jsme se chtěly vydat do Tigeru a vylezly ven, dostala jsem další dárek - vyšly jsme totiž do husté třpytivé chumelenice, která chvílemi doslova bodala do tváří, ale neuvěřitelně dotvořila atmosféru a navodila správnou náladu.

Simča mě pak ještě vyprovodila na nádraží, kde jsme si chvíli ťapaly v čerstvé bílé vrstvě a odkud jsem před pátou vyjela, abych domů dorazila jako krásně uplácaný sněhulák. Jsem si téměř jistá, že až ta astronomická zima skutečně začne a až se bude blížit ke konci, budu mít sněhu plné zuby, tedy, jestli nějaký bude. Teď ale ne. Ty první chumelenice, obzvlášť v adventním období, jsou prostě ty nejkouzelnější a před těmi se neschovává. :3

Jsem hrozně ráda, že nám to i letos vyšlo, sejít se před Vánoci a ne až po nich, i když to bylo na chvíli a prakticky mezi cestou. Byla to totiž moc pěkně strávená část adventní neděle, a z toho mám velkou radost, stejně jako z té hromady úžasných věcí. :)