Severské varanění aneb liberecký vánoční slet

Když Verča navrhla, že bychom mohly letos už čtvrtý předvánoční sraz uspořádat u ní v Liberci přes noc, a nikoliv v Praze, ani jsem si nedokázala představit, jak moc výborná nakonec tahle změna bude. :)

Stejně tak ráda jsem byla i za to, že jsem se v sobotu ráno rozhodla dojet do Ústí dřívějším osobákem a ne rychlíkem, protože ta nechutná fronta u jízdenek plná magorů hrnoucích se buď do Prahy nebo do Drážďan, mě celkem otrávila a nevím, jestli bych si stihla najít volné místečko v rychlíku na Liberec.

Nicméně, cesta to byla pohodová, až na přetopenost vagónu a nechutně těžkou voňavku naproti sedící báby, ale když jsem v Jablonném v Podještědí odtrhla oči od knížky, přivítal mě nefalšovaný winter wonderland. :3 Namrzlé stromy, všude bílo, vrcholky hor v mracích ... prostě nádhera. *-* Do samotného Liberce jsem dorazila kolem tři čtvrtě na dvanáct, Verča už na mě čekala, tak jsme se vydaly na autobusák vyzvednout další čarodějnici, Gabču, která nám ovšem vystoupila na jiné zastávce, ale našly jsme se, a to je hlavní. :D Ve třech jsme se tedy vydaly odložit přebytečnou zátěž v podobě zavazadel a dárků, a jelikož do příjezdu poslední čarodějnice zbývalo ještě poměrně dost času, vydaly jsme se prošmejdit Tiger a posedět v Costě (a Saku má konečně svůj kelímek s perníčkem a ochutnané i Billionaire Latte, yay!). A taky jsme utíkaly před jedním mnichem, tedy, Verča utíkala. :D Někdy před druhou jsme na nádraží vyzvedly Hanu s Larou, opět se odložilo vše přebytečné a na třetí jsme vyrážely na oběd do velmi útulného podniku jménem Omam, kde jsem si dala moc dobrý Portobello burger a neméně dobrou domácí limču. Jen tedy na Gabču s tou její bylinkovou trochu zapomněli, ale jako cenu útěchy nakonec dostala ještě nějakou sladkou mňamku.

Následoval přesun do CrossCafé, aby měly kafe i holky, a potom už za tmy na nádherně nasvícené náměstí na vánoční trhy. Liberec má prostě neuvěřitelně krásný strom, už jenom tím, že je barevný. A to je na něm spousta ozdob vytvořená z nějakého toho recyklovaného materiálu (třeba fakt krásný sněhulák z plastových kelímků). Sice tam zrovna byla nějaká produkce ve stylu rádia Blaník, ale i tak to bylo pěkné.

Prolezly jsme ještě pár blízkých uliček a vrátily jsme se zase dovnitř, na večeři v podobě t(h)ortill s čajíkem, voňavou svíčkou a doprovodem vánočních písniček. Ovšem Laru v proběhu večera zjevně posednul Satan a snažila se nám ukousnout všelicos, když už od ní člověk neschytal rovnou facku, takže se ven šlo ještě jednou, a potom už se nám povedlo vyměnit si v klidu všechny dárky (a zase mám vzorky cukroví, nejen od Lucky, ale i od Hany, a už se těším, až je všechny ochutnám), požírat paprikové chipsy a popíjet om nom nom domácí vánoční punč u The Runaway Bride (té Doktorovské ... a vůbec nebylo creepy, že jsme chvíli předtím při návratu o něco níž v ulici zahlédly partu divných Santů :'D)

"Nejlepší byly ty Masterovy létající kuličky."

A jelikož jsme už prakticky důchodci, ve čtvrt na jedenáct už jsme všechny ležely různě rozprostřené po zemi a měly půlnoc. Ono to cestování člověka unaví.

×××

Když v sedm ráno zazvonil jeden zapomenutý budík a Lara nás všechny postupně na přivítání ožižlala (velký krok kupředu oproti poslední snaze o ukousnutí nohy nebo hlavy) a bylo jasné, že je čas vstávat. A že tahle snídaně byla jedna z nejkouzelnějších, jaké jsem kdy zažila - pilo se kafe s příchutí Bayleys, jedly se vánočkové bochánky a cukroví od Verčiny spolubydlící, k tomu hrála vánoční hudba a pouštěly se lodičky.

A aby toho nebylo málo, varan v pruhované šále nám přinesl chumelenici v podobě obrovských sněhových peříček, ve které jsme samozřejmě hned musely ven, i když jsme po chvíli vypadaly jak sněhuláci a byly mokré jak žmoch. Když vám jednou na vánočním srazu konečně sněží, musíte toho využít. :)

Konečně máme jednu společnou fotku, která vypadá k světu! :D A jak jsme hezky barevné!

Prošly jsme se, uvnitř jsme si vypily ještě jeden čajík, Verča nám každé nabalila do vlaku oběd do krabičky v podobě špaget s naprosto skvostnou zeleninovou omáčkou (mám-li být upřímná, sežrala jsem to ještě mezi stanicemi Liberec a Jablonné v Podještědí), já jsem ještě vyfasovala Volání netvora a Vraní dívku, za které tímto ještě jednou moc děkuji, sbalily jsme si ranečky a někdy kolem půl dvanácté jsme se ověšené jak vánoční stromky vydaly na nádraží (pokud jste ještě nikdy netáhli kufr na kolečkách sněhovými závějemi do kopce, tak víte prd, co je to posilka, ještě teď mám pocit, že je ta ruka delší). Odfrčela jsem jako druhá a s klidným svědomím můžu říct, že až do Mimoně jsem si připadala jak ve Vraždě v Orient expresu, jen tedy bez toho kníru, a čekala jsem, kdy někde v tom sněhu zůstaneme trčet. Ale byla to krása, ne že ne. Domů jsem dorazila v pořádku, solidně vymrzlá, protože i když tu není sníh, je tu větší zima, a celkově unavená, ale hrozně moc spokojená, protože ten vánoční pocit se letos skutečně dostavil a celé to bylo prostě hrozně moc fajn. :3

A taky jsem si přivezla hromadu dárků, u kterých už se upřímně nemůžu dočkat, až je za týden rozbalím. ^^

Takže, ještě jednou díky.

Za všechno. :3