Houseki no Kuni

Ve vzdálené budoucnosti na Zemi vzniká zcela nová androgynní forma života, která je prakticky nesmrtelná. Na první pohled vypadá jako lidé, ale to jenom díky své povrchové úpravě. Pod vrstvou toho, co na první pohled vypadá jako kůže, se ukrývají krystaly nejrůznějších barev, krystalických mřížek a složení. Tato forma života se totiž nazývá Drahokamy a už z toho lze dost dobře odvodit jejich pravou podstatu. Drahokamy se liší nejen barvou, stářím nebo původem, ale především také svou tvrdostí, od které se odvíjí přidělená funkce toho kterého Drahokamu, ať už třeba lékaře (některé Drahokamy od své podstaty vyžadují více povrchových úprav než druhé, ale především, jejich nesmrtelnost se odvíjí od toho, že i pokud se roztříští na sebemenší kousky, pokud se je povede získat, je možné je poskládat a slepit zase dohromady do původního stavu) nebo bojovníka. Mladší Drahokamy pod vedením nejstaršího, mistra Kongou, se musí bránit neustávajícím útokům obyvatel Měsíce, jejichž cílem je získat a odnést alespoň části Drahokamů, když už ne rovnou celé, a použít je pro své účely. Nejmladším z Drahokamů, kterému je pouhých 300 let, je Phosphophyllite, který zatím žádný úkol přidělený nemá - jednak kvůli své povaze a jednak kvůli své křehkosti a tím pádem nevhodnosti pro boj. Jednoho dne ale Phos svůj úkol konečně získá - je pověřen sestavením encyklopedie přírody. I když ze začátku Phos, který by ze všeho nejvíc chtěl bojovat, i když nemá sebemenší představu, co všechno to obnáší, z něčeho takového nijak závratně nadšený není, je to právě tenhle úkol a na něj navazující setkání (především se samotářem Cinnabar, který se, kvůli tomu, že jeho tělo produkuje jed nebezpečný pro všechno živé, ostatních straní) a události, se kterými se řada věcí začne měnit. A nejen věcí, začíná se měnit i Phos, a to nejen uvnitř, ale především zvenčí. Pokud ale vyměníte většinu původních částí, budete mít před sebou pořád tu samou bytost? A co se vůbec stalo s lidmi?

Nějak nechápu, jak mi tenhle klenot (pun not intended, ale tady se to prostě nedá říct jinak) mohl uniknout a objevila jsem ho až dva díly před koncem. Už jenom první záběry na trávu vlnící se ve větru vás totiž přesvědčí o tom, že tohle bude minimálně z grafické stránky mňamka. A ona skutečně je. Obzvlášť pro člověka, co si na tyhle drahé kamínky tak trochu potrpí a tak trochu jich doma má jednu plnou šperkovnici. Ty vlasy jednotlivých Drahokamů, které mají působit dojmem klenotu, třpytit se a skutečně tak působí, mě prostě nepřestávají fascinovat (a to především u takového Diamantu, protože animovat tuhle nádheru musel asi fakt ukázkový opruz, ale výsledek je dechberoucí). A vůbec ty krystaly, když někde něco praskne nebo se odlomí ... nádhera, prostě nádhera. ♥ Občas u toho člověk sice skoro nevidí přes slzy (Antarcticite, why ... ;-;), ale i tak je to nádhera. :'3 A Měsíčňané, kteří jsou přesně takovou tou verzí průvodu buddhistických nebeských bytostí sestupujícího hezky na obláčku z Měsíce na Zem, jak je to v příběhu o princezně Kaguye, jejichž invaze je vždycky ještě doprovázená takovým tím klasickým cinkavě-bubínkovým hudebním doprovodem, jsou taky něco tak úžasně surrealistického, že už po prvním zkušebním shlédnutém díle jsem věděla, že tohle je něco, co se mi přesně strefilo do vkusu. I opening a ending se velmi povedly. A co se příběhu a celkové atmosféry týče, nenechte se uchlácholit prvními díly, které i přes ty invaze působí celkem mile a neškodně ... ona se nám ta idylka totiž poměrně dost zatemní. :'D Jo, a kdyby někoho napadlo něco o kopírování Steven Universe, tak manga prý vyšla o celý rok dřív.