Deset let s anime

Už někdy ke konci povinné školní docházky jsem, ještě jako malé lišče, věděla, že několik mých spolužaček, z nichž dvě můžete znát jako Sayu a Kyoko, šílí z nějakých japonských animáků, ale tehdy mě to ještě nějak nechávalo chladnou. Pak jsem nastoupila na gymnázium a nutno podotknout, že tenhle přechod byl poměrně dost bolestivý, především, co se hodnocení z některých předmětů týče. Kromě toho jsem si ani moc nesedla s třídním kolektivem (což se ostatně prakticky nezměnilo po celé ty čtyři roky), a všechny tyhle faktory, plus ještě ten, že to léto začal na kabelovce vysílat Animax, zjevně zapříčinily, že jsem po prokousání se prvákem, tedy přesně v to léto 2007, začala těm japonským animákům přicházet na chuť a anime úmyslně sledovat.

No, a vidíte. Deset let uteklo jako voda a ono mě to baví pořád.

Samozřejmě, už to není takový ten fanatický zápal, jakým si snad každý člověk v začátcích prochází, tedy vidět úplně všechno a hlavně to, co je zrovna nejprofláklejší (tedy Naruto a jemu podobné nekonečné příběhy, jedinou výjimkou je pro mě Yu Yu Hakusho, které jsem skutečně komplet celé viděla minimálně třikrát, jakkoliv je to při jeho počtu epizod neskutečné ... a nelituji). Stejně tak jsem se (díkybohu?) nedostala do té fujoshi fáze, kdy bych párovala všechny příslušníky opačného pohlaví v okolí a ještě jim tento milý fakt třeba sdělovala. A dávno už také nevedu anime centrálu obsahující denně tuny a tuny převážně obrázků s tisícovou denní návštěvností, jakou bylo mé předchozí blogové působiště (nechť je mu elektronická země lehká).

Teď už jsem dospělejší konzument, který už nejede na kvantitu, ale na kvalitu, a který si vybírá, na co se podívá (jedinou věcí horší než harem je reverse harem), poslední skutečně silný fanatický zápal mi vloni přineslo Yuri!!! on Ice (a ani toho nelituji, bylo to dost milé, připomenout si staré dobré časy ^^), velmi ráda se podívám na nějakou tu prasárničku a před lety jsem dokonce celý jeden víkend věnovala dokoukávání BL restů, ale neprezentuji to každému na potkání. Stále jezdím na cony a jezdím na ně ráda, a ráda si o anime popovídám, i když se ta původní komunita, kterou jsem znala, už prakticky rozpadla a většina lidí se jak na anime, tak na cony, dávno vykašlala. Nezazlívám jim to, jen je mi z toho občas smutno, když vidím generaci, která kromě toho, co zrovna letí, nezná prakticky nic. Přiznejme si, kdo z mladších zná třeba takové Slayers?

Nedá mi to, abych si tedy závěrem trochu nezabilancovala. Za těch deset let jsem jen tady na blogu napsala 152 anime "recenzí" (uvozovky proto, že na ně mám svůj formát, který mi vyhovuje), a na mém, od loňska už skutečně používaném účtu na MyAnimeListu mám ke dnešnímu dni shlédnutých 431 položek, seriálů, filmů, OVAček a podobně. A to podle mého názoru, i když se nepovažuji za nějakého odborníka, fakt není málo.

I po těch deseti letech se občas objeví nějaký klenot, který mi připomene, proč vlastně anime pořád sleduji, který mi zase ukáže to kouzlo, které mě tehdy tam uchvátilo. A jsem za to opravdu ráda. :3