Jarní výlet na Staré Město v zimním počasí aneb Hanami 2024

Když jsem v létě byla na Tanabatě, psala jsem, že teď ještě Hanami a budu spokojená. No, ze dvou možností jsem si nakonec asi fakt vybrala tu s nejhorším počasím, ale vůbec mi to nevadí, protože jsem s tím počítala a byla na to připravená. Ono to s těmi kvetoucími (respektive odkvetlými) sakurami bylo letos takové chaotické asi úplně všude, i v tom Japonsku. 🌸🌸🌸

Vyjížděla jsem za deště a zimy a do Prahy jsem dorazila taktéž za deště a zimy. Nápad jít se schovat a ohřát do Primarku měla kromě mě asi tak polovina Prahy, takže to byl celkem masakr. :'D Ale nikdo mě neušlapal a masky a strawberry shortcake svíšišku se mi taky podařilo pořídit, takže jsem byla ráda. V touze po méně zalidněném místě jsem dojela na Staroměstskou a kdyby bylo hezky, určitě bych si minimálně na chvíli chvíli poseděla na lavičce na Alšově nábřeží u Rudolfina a kochala se tím krásným výhledem. Jelikož se ale z deště mezitím stal vodorovný chcanec s brutálními poryvy ledového větru, vytáhla jsem zimní čepici (kterou jsem po zbytek dne už nesundala, až ve vlaku) a hodnou chvíli se schovávala pod stromem, kde alespoň tolik nelilo. Druhá polovina dubna indeed. :'D

Jelikož jsem měla úmyslně dost velkou časovou rezervu a člověku bylo přeci jenom tepleji, když se pohyboval, jako správný turista jsem se vydala na Staromák, kde jsem byla naposledy asi před těmi deseti lety na první Burtonovské výstavě. A jak jsem zjistila, v Praze bude všude lidí jak sraček nejspíš i tehdy, kdyby padaly trakaře, trošičku děsivé. Ale nikdo mě s ničím (díkybohu) neotravoval, takže taky spokojenost. Posledním místem, které jsem ještě před samotným Hanami chtěla vidět, bylo staré židovské město, hlavně tedy Staronová synagoga, kterou jsem naživo nikdy neviděla.

To krásné kolejní vozítko se samozřejmě nachází na nádraží, ale to snad jde poznat

Ye olde Jewish WC, které mi karma pěkně vrátila, ale o tom až později 🕍

Když jsem si tedy obešla vše, co jsem chtěla, vrátila jsem se k Filosofické fakultě, kde se v průchodu člověk mohl alespoň trochu schovat před deštěm (alespoň jsem nebyla sama). Jelikož ale Simča s Honzou měli z Čerňáku dorazit až někdy kolem druhé, vydala jsem se rovnou na nádvoří Clam-Gallasova paláce, kde už akorát začínal program. Abych se zase trochu ohřála, zaplula jsem do jednoho z vnitřních prostor příhodně hned vedle vchodu, kde byly vystavené nádherné tušové malby Helgy Hrabincové, nejvíc mě zaujala spousta vrabčáků a dýně. *-*

Nebudu lhát, i vzhledem k počasí mě překvapilo, kolik lidí přišlo, nádvoří bylo fakt nacpané k prasknutí a fronty se stály snad úplně na všechno - jednu chvíli jsem v podstatě stála ve frontě, aniž bych vůbec věděla na co. :'D Zařadila jsem se tedy do hádka směřujícího do dalšího z vnitřních prostor s tím, že uvidím, kam se vlastně dostanu a že tam třeba budou ty cute makronky od UwU Bakery, které jsem chtěla. A jak se ukázalo, zvolila jsem dobře. Uvnitř nejen že někdo krásně hrál na šamisen, nacházela se tam výstava samurajské výzbroje, kimona a další věci, ale také fakt nádherné akvarelové malby od Mariko Gelman, tu, co jsem si fotila, bych si okamžitě odnesla. A taky makronky! 🌸🍵🍃 Pořídila jsem si tedy malinový třešňový květ a matcha lísteček, a zase se vydala ven do deště. Na pódiu zrovna začínala hra na tradiční japonské bubny Taiko, na kterou jsem se moc těšila, a byla to vážně bomba, dunělo celé nádvoří. 

Mezitím stihla dorazit Simča s Honzou a pořídit něco ze zbytků u Nippan Bakery. Kolečko po vnitřních prostorech jsem si tedy dala ještě jednou, ale ráda, protože teplo a sucho, předala jsem Simče sovičkové věci, co jsem pro ni měla, a sama jsem dostala fakt rozkošnou tužku se Shiba Inu. Když se větší část lidí přesunula k vystoupení samurajů a ukázkám bojových umění, využili jsme kratší frontu a dali si Sakura Amber Ale ze strahovského Sv. Norberta. 🌸🍵🍺 Samozřejmě, že chutnalo zase trochu jinak než Sour Ale Sakuráč v létě, však by to bylo taky smutné, když je to úplně jiný druh piva, ale přesto bylo v něčem podobné a hlavně dobré. Kromě toho moc cením i zálohované kelímky a tím i eliminaci plastového bordelu všude.

Někdy po půl čtvrté, protože jsem měla ještě čas, jsme se ještě jednou prošli na Staromák, Pařížskou a hezky kolem starého židovského hřbitova a synagog ... a tady opět přichází ke slovu staré židovské WC, respektive karma za moje nejapné srandičky. Trošku jsem si přestala hlídat čas a i když cesta ze Staroměstské na Muzeum trvá asi tři minuty a i když jsem si na nohách, které mi po tom dni stráveném ve stoje už prakticky odpadávaly od těla, od muzea na nádraží dala takový sprint, že jsem myslela, že v tom podchodu pod nástupišti vyvrhnu plíce, můj plánovaný spoj domů, to jest EC, které má snad vždycky alespoň deset minut zpoždění (i dopoledne mělo), ho samozřejmě nemělo, a když jsem se z posledních sil dovlekla na nástupiště, už bylo v tahu. Díkybohu mi za hodinu jel rychlík, který přistavili už půl hodiny předem (takže jsem mohla v teple vrátit plíce zpět na své místo), nikdo mě nevyhodil z místa kvůli místence a platila mi na něj jízdenka. Karma tedy naštěstí fakt byla zdarma, domů jsem sice dorazila o hodinu později, mrtvá tak, že jsem byla schopna se tak akorát navečeřet, odvšivit a padnout za vlast, ale dorazila jsem!

Jak už jsem řekla, počasí mohlo být lepší, ale taky mohlo být i mnohem horší (mohlo být třeba taky půl metru sněhu, že jo), a i když zase na dlouhou dobu potřebuji od Prahy trošičku detox, viděla, pořídila a zažila jsem všechno, co jsem za včerejšek chtěla, takže za mě osobně vládne obrovská spokojenost (makronky, které jsem i přes všechny peripetie úspěšně dovezla v celku až do Sudet, jsem si dala dnes k snídani a byly fakt vynikající *-*). Jen se těším, až mě přestanou bolet nožičky. ^^"