Slavnost bambusu, sakurového piva a chleba v šoku aneb Tanabata 2023

Když jsem se někdy začátkem července dozvěděla, že se v Praze pod záštitou Česko-japonské společnosti koná Tanabata aneb nefalšovaný japonský letní festival (což je něco, co jsem vždycky chtěla zažít *-*), měla jsem jasno, kam bych se chtěla podívat. A jsem ohromně šťastná, že to vyšlo! 🎋🎐🎇

Do Prahy jsem vyrazila už před devátou, v Ústí ke mě do rychlíku přisedla Míša a i když jsme kvůli výluce chvíli stáli někde mezi před Roztoky, do Prahy jsme se dostaly v podstatě tak, jak jsem čekala. A stejně tak jsme se dostaly i na Bořislavku, kde tedy z mé strany nastal trošku error při hledání správné autobusové zastávky (aneb byla hned za rohem, ale Saku ji hledala až někde úplně v prdeli v opačném směru na kopci ^^"), ale i tak jsme se na Hanspaulku dostaly ještě před polednem. Neomylně vedeny davem z busu jsme se úspěšně dostaly i do samotného parku, kde se to hemžilo bambusy ověšenými barevnými tanzaku a kde nás přivítala vůně takoyaki (záleží na preferencích, mě se třeba hrozně líbí, jak vypadá, ale nejsem úplně fanda rybích a mořských věcí, takže ... :'D).

Jaly jsme se tedy obejít stánky s jídlem i nejídlem, abychom zjistily, co kde je (ty Totoří hrníčky od HA-NA-MI byly fakt boží ♥) a prohlédnout si i moc pěknou výstavu fotografií z Japonska. A taky jsme objevily slibovaný yōkai fotokoutek, a tak máme s Míšou po asi osmi letech konečně použitelnou společnou fotku, trvalo to, ale zase to stálo za to. A ano, potřebovala jsem double smug face selfie s Chōchin-obake, díky za optání. :D

Původně jsem měla v plánu dát si Matcha latté, ale když jsem zjistila, že pivovar Netopýrka prodává Sakuráč aneb čajové sakurové Sour Ale a viděla jsem tu frontičku, co se u něj začínala tvořit, věděla jsem, že bych si v životě neodpustila, kdybych ho neochutnala. A dobře jsem udělala, ještě nikdy jsem nic podobného nepila a nevím, k čemu bych to přirovnala (fakt to mělo takový čajový dozvuk a vonělo to úplně jinak, než klasické pivo), ale bylo to výborné a klidně bych si dala znovu, když budu mít možnost. 🌸🍵🍺 No a k obědu jsme u Nippan Bakery ulovily jedny z posledních shokupan toastů (odtud onen chleba v šoku), které tedy byly vynikající a taky nečekaně zaplácávající. 🥪

No a když jsme měly odpoledne nakoupeno, najedeno a projito, vydaly jsme se z Hanspaulky na Václavák, nejdřív do Luxoru (trochu mě znepokojilo, že Killing Stalking vyšlo i ve fyzické podobě, ale ok, našla jsem tam dokonce i první volume nějakého zajímavě vypadajícího explicitního BL s názvem The Dragon's Betrothed 8D), pak do Primarku (neušlapali nás, dokonce jsme ani nečekaly půl hodiny u pokladen a kromě zásoby těch perfektních avokádových pleťových masek se mi povedlo pořídit malý šeříkově fialový skládací boxík na čajovky a dokonale vonící podzimní svíčku ... ano, přátelé, ať se vám to líbí nebo ne, už se to blíží 🍂🍁) a nakonec do Starbucks pro Strawberry Waffle Cone Frappuccino, které bylo v podstatě takovou sladkou (ovšem nepřeslazenou, velmi příjemná změna) tečkou za celým božím výletem. 🍓🍨🥤 S ním už jsme se pak jenom pomalu vydaly na nádraží a před půl šesté odfrčely rychlíkem zpátky do Sudet.

Ještě nikdy v životě jsem venku (a nemyslím tím na conech, samozřejmě) neviděla takovou koncentraci lidí (a dětí) v yukatách všech možných barev. A ty bubny a fūrin cinkající ve větru, který přinesl bouřková mračna, která ale za chvíli zase odnesl pryč a začalo lehce pražit, víc letnější už to snad fakt ani být nemohlo. :'3 Tak teď ještě na jaře Hanami a budu nejspokojenější.