Sakuřino doupě

Protože když už se něčím zapsat do historie, tak jedině takovým výrokem. :D Měla jsem plány. Vlastně úplně jiné, než jak jsem víkend nakonec strávila. Jenže když už je nenaruší covid, tak alespoň počasí. Jinak by asi Vesmír nebyl v rovnováze.

Tenhle recept už mám doma strašně dlouho, vlastně od té doby, co jsem začala pravidelně vyřezávat dýně, a to už je nějaký ten pátek zpátky. Matně si vzpomínám, že v té době jsem ho myslím i zkusila, ovšem tehdy to bylo jenom z dužiny mexické dýně. A ta, co si budeme namlouvat, na barvu, konzistenci a chuť Hokkaido (co do vaření a pečení) prostě nemá. A jelikož jsem po těch loňských muffinech chtěla zkusit zase něco nového, here we are. 🎃🥧

Haru Kato je ten typ férového poldy, pro kterého je spravedlnost vším. Proto není úplně nadšený, když je mu jako parťák přiřazen elegantní Daisuke Kambe, dědic významného japonského klanu disponující pro běžného smrtelníka naprosto nepředstavitelným jměním, včetně nejmodernějších udělátek. Haru jednoduše nedokáže překousnout myšlenku, že by peníze měly vyřešit úplně všechno a Daisukeho nehorázné utrácení mu solidně pije krev. Ale i když jsou tihle dva a jejich morální přístupy rozdílní jako oheň a voda, když se to, co každý z nich ovládá nejlíp, spojí, kupodivu jim to, co se řešení případů týče, docela dobře funguje. A sám Daisuke, i když může působit jenom jako zlatý chlapec a zazobaný playboy, má své vlastní důvody, proč je u policie. A ty jsou skutečně závažnější než nuda nebo nadbytek volného času.

To si takhle člověk první podzimní ráno cestou z němčiny přes park jde zase jednou vyfotit jeden ze svých zamilovaných květinových záhonů v parku, s košíčkem, ve kterém nesl na němčinu nastříhané víno ... a hned je z něj mediální osobnost , která má ráda kytičky a zcela neplánovaně s nimi i ladí. 😎  Až se divím, že jsem byla odchycena zrovna tehdy, kdy jsem vypadala poměrně reprezentativně a dokonce si den předtím dobarvovala vlasy, čekala bych spíš opak. :D

Začínají padat kaštany, takže je ráno cestou na němčinu kolem parku můžu zase vesele sbírat. 🌰 V packách mi nakonec úspěšně uvíznul červený burčák, navíc moc dobrý. A v Pepcu jsem si udělala radost rozkošnými halloweenskými serepetičkami za pár korun. Za pár dní oficiálně začíná jedno z mých nejoblíbenějších období, výzdobu mám umístěnou, světýlka taktéž, takže bych vlastně po všech stránkách měla mít radost. Jenže nemám. Ne úplně. Tak trochu mě skolil moribundus (rýma, žádný covid, kdyby to náhodou někoho napadlo, ale nepříjemné je to tak jako tak, ať žijí rapidní změny teplot v krátké době). Ale především po necelých jedenácti a půl letech odešla do kočičího nebe dědova kočička. V jejím stavu už by to teď už bylo jenom prodlužování už tak dost velkého utrpení. Vím, že to pro ni bylo vysvobození, ale když si vezmu, že nebýt toho, že někdy na jaře chytla nějaké svinstvo, které se i přes veškerou snahu nakupilo v další ošklivé věci, mohla tu klidně ještě pár let s námi být, pořád j...