Sakuřino doupě

I letos v létě jsem se na pár dní vydala do Placaté země, praktikovat wičkraft a tak podobně, však to znáte. A co říct ... bylo to sice tak trochu prokleté, ale hlavně proklatě boží!

Když jsem si naposledy stěžovala, že je šílené vedro, následoval několikadenní nefalšovaný podzim, kdy mě chytala halloweenská nálada, takže už to radši dělat nebudu. ^^" Nemuselo by být AŽ takové vedro (myslím teploty nad 30 stupňů), ale jsem ráda, že se léto vrátilo a s ním i takový ten prázdninový pocit, i když už dávno žádné prázdniny nemám. Léto je zkrátka takovým dobrodružným časem ideálním pro objevování a zažívání (a letošní Divnoléto obzvlášť). Jak jste si asi mohli odvodit už z fotek, ve Spreewaldu, specificky ve Schlepzigu (nebo chcete-li velice libozvučně polsky, ve Slopišći), bylo fakt krásně. Zeitreisendování, citlivé vážky a čarodějné čtení jsou jen takové střípky. Což mi připomíná ... v poslední době (a obzvlášť teď v létě, v období letních prázdnin) začínám čím dál víc pozorovat, jak moc mi vadí lidé, kteří si pořád jenom stěžují, fňukají a litují se a místo toho, aby třeba zvedli pozadí a začali s tím něco dělat, se pouze dožadují toho, aby je všichni ostatní lit...

No jo, já vím, že ta letně-podzimní verze je poetičtější, ale tahle je realistická a hlavně pravdivější. *World on Fire plays in the distance* Nemyslete si, fakt se snažím sama sebe přesvědčit, že je prostě léto a v létě teplo bývá ... a o víkendu se mi to dokonce i poměrně slušně dařilo. Slavily se totiž dvoje rodinné narozeniny, večer se grilovalo a sedělo se venku na dvoře až do doby, kdy zahrada konečně začínala vonět a nad hlavou začali kroužit pýři (což ve městě tak úplně nejde ... a pýři nám tu letos k mému velkému smutku poprvé po letech nekrouží, jenom jiřičky) ... a přesně v tu chvíli jsem měla takový ten hrozně spokojený, až dětsky šťastný pocit, jako že začaly prázdniny. Takový ten pocit, který ve vás vyvolá už jenom třeba to, jakým způsobem v létě voní ten plastový ubrus (taková ta umělinová vůně, jako když v létě rozbalíte cokoliv nafukovacího, ať už matraci nebo bazének), který je odjakživa na otočném stole na dvoře, do kterého se doprostřed píchne slunečník a přes který...

Poslední týden je vysloveně radost existovat, což? A to ještě ani oficiálně léto nezačalo, hah ... we're all gonna burn. Čímž se vlastně nenápadně snažím uvést, proč se tady lautr nic neděje ... ovšem když se snažíte přes den neuhořet, vlastní tělo vám připadá jako dobře natlakovaný papiňák a v noci pro změnu spíš halucinujete z vedra jak ta největší smažka než spíte, jste tak nějak rádi, že vůbec jste, a na nějakou duševní kapacitu už místo bohužel nezbývá. A když vám dojdou zásoby ledového Mazagrande, tak už tuplem ne. :'D Ačkoliv, ono je to vlastně na druhou stranu asi dobře, protože ohledně Good Omens jsem se dostala přesně na tu očekávanou vrcholně obsesující úroveň (jak je vidět, pořád funguji pouze ve dvou zcela opačných režimech, nic mezi tím ^^"). V pondělí jsem si vyzvedla svou anglickou verzi (protože ať už jsem tehdy tvrdila cokoliv, tak v roce 2012 jsem očividně byla dumb as brick), protože na některá konkrétní vydání se prostě vyplatí si počkat. A i když u 99...

Aby bylo jasno, tak na tohle jsem čekala od doby, kdy jsem přečetla knížku, tedy nějakých sedm let (a oba dva díly Anděla Páně byly sice uspokojující, ale nikoliv dostačující). A když jsem se po tom sáhodlouhém čekání (a dvoudenním stahování) konečně dočkala, mé pocity během sledování by se daly dokonale shrnout tímhle - IT'S SO FUCKING AMAZING!!! (omlouvám se, ale pořád mám tendenci při vyjadřování maximálního nadšení přecházet do angličtiny ^^") A ne, nemluví ze mě jen můj dlouho nepřiživovaný crush na Davida Tennanta (který se dočkal a je konečně ginger, btw), ono je to totiž boží boží BOŽÍ úplně celé, od začátku do konce - on takový Armageddon může být dost zapeklitá záležitost ... obzvlášť, když se vám povede někam neplánovaně zašantročit Antikrista. Nemá cenu zamlouvat, že soft angel boy (Michael Sheen is the softest boy ever and a gift to this world, to be exact) & precious snek bby jsou už od knížky jednou z lodí, pod jejíž vlajkou se plavím (if you know what I m...