Just wičiz things aneb Hawkins Summer Camp

I letos v létě jsem se na pár dní vydala do Placaté země, praktikovat wičkraft a tak podobně, však to znáte. A co říct ... bylo to sice tak trochu prokleté, ale hlavně proklatě boží!

Protože správný wičiz musí hořet

Den první - pátek

S Gabčou jsme dorazily někdy před jednou (posledních pár návštěv má totiž čugála takový nepěkný zvyk bez jakéhokoliv zjevného důvodu čekat deset až patnáct minut od doby odjezdu, než se skutečně rozjede ... a to už je taková ta chvíle, kdy člověku pomalu začíná žaludek trávit sám sebe), Hana s Luckou a Krombí nám klasicky přišly naproti, v rychlosti se zhltnul oběd a šlo se do krámu pro zásoby. Jelikož bylo skutečně nechutné vedro, notnou chvíli jsme čilovaly venku, ať už s lehce použitými nanuky (ale chuť je nejdůležitější! :D) nebo vychlazeným Birellem, nebo rovnou na lavičce u hřbitova, a taky wičkraftovalo nahoře u koček (Bellička se historicky poprvé nechala pohladit. Trvalo to jenom rok. ♥)

Důkaz místo slibů ... ou jé

K večeři Lucka spáchala vynikající tacos, popíjelo se Společenstvo fazole a navečer se s nádherným západem slunce šlo čilovat na srnčí, myší a aliení pole, na čerstvě udělané balíky (a byl to takový ultra prázdninový pocit, na který budu ještě nějakou dobu vzpomínat :3). Po setmění jsme ještě u protikomáří svíčky vypily Jahoďák, jehož otevření byl doslova porod, a ani nevím kdy jsme zalezly do božího prostorného zeleného retro stanu na zahradě kousek od lesa, což letní atmosféru jenom umocnilo (a spalo se v něm fakt dobře).

"To by bylo vtipný, kdybysme se otočily a na tom balíku, kde jsme byly, seděl alien a čuměl na nás."

Den druhý - sobota

Na sobotu byl naplánovaný celodenní roadtrip, takže se vstávalo brzy - v půl šesté (na mě tedy až nechutně brzy :'D Ale sladké rolky k snídani to zachránily). Bylo to ale dobře, protože už po sedmé jsme frčely směr Deštné v Orlických horách. Byla jsem shotgun a zároveň navigátor s GPSkou, a ačkoliv bylo vymotat se z rozkopaného Hradce docela děsivé, o dementním kolistickém závodě normálně na silnici během provozu ani nemluvě, po deváté jsme byly na místě a v krásně chladivém horském vzduchu jsme mohly směle vyrazit na asi 5 km výšlap na Velkou Deštnou. Směle přiznávám, že jelikož jsem letos nikde v kopcích nebyla, několikrát během cesty jsem myslela, že vypustím duši nebo si prostě odejdu do lesa lehnout a umřít (ty vysrážené slané žilky pod popruhy batohu hovoří za vše). Odměnou byl ale skutečně krásný výhled, a taky studená Fofola v cíli.

Na zpáteční cestě se stavily na opočenskou zmrzku (a byla moc dobrá, vanilka s mangem), začalo se zatahovat, dusno bylo jak v psí prdeli a někdy před Pardubicemi nás smočilo asi deset kapek. Jelikož mrtvolnost byla tak nějak všeobecná, po návratu jsme se přesunuly do kobky ke kočkám na spůky videa. Když se dost nepěkně zatahovat, vzpomněly jsme si, že jestli si chceme něco ugrilovat k večeři, možná by bylo fajn začít, ať to stihneme. Nakonec jsme to stihly, ale doslova na poslední chvíli (Když se snažíte grilovat a nad vámi se začíná schylovat k apokalypse, pusťte si k tomu Dark Horse - ta atmosféra je k nezaplacení). Když začalo pršet, přesunuly jsme se dovnitř, k zapálené svíčce, a letní atmosféra se rázem změnila v podzimní. Nakonec došlo i na adrenalin, protože stan větší přívaly vody nezvládl a doslova padnul jak podťatý, a bylo tedy třeba urychleně proplavat zahradou a odnosit peřiny, polštáře a karimatky dovnitř, aby se nenamočily ještě víc. Zbytek večera jsme doslova umíraly smíchy při tvorbě fotomontáží a nakonec jsme všechny čtyři spaly vevnitř u Hany, ať už z důvodu mokra nebo strašidelných videjí odpoledne. :D A vlastně to bylo fajn. :>

Den třetí - neděle

Původní plán byl, že se půjde k vodě. Ovšem vzhledem k tomu, že od rána bylo zataženo a celkově tak divně, jak kdyby každou chvíli měly padat hovna s háčkem, šly jsme se projít jen tak po okolí, ke kukuřici, do lesa na klády, a tak. K obědu byl yummy mimozemský salát, DDRčilo se tak, až si z toho někteří div nohu nezlámali a muselo se chladit archivní růžičkovou kapustou, kafovalo se na dece pod ořechem, ve studni v poli byla nalezena další zombie srna ("Zase jsme našly mrtvolu ... fakt jsme jak ve Stand By Me."), večeřelo se venku a stejně tak se i popíjel extra silný Maliňák, dožírali poslední Hobžové (vůbec jsem si nepřipadala jako Dustin, když jsem s sebou táhla čtyři pytle brambůrků, nééé ^^"), pokračovalo se v divnovideích a celkově se užívalo posledního společného večera. A že ten Tinder byl něco, na co asi jen tak nezapomenu ... :'D Stan sice úspěšně uschnul, ale nakonec se spalo uvnitř, protože večer začalo poprchávat a nikdo z nás netoužil po případném nuceném nočním přesunu do sucha. A taky jsem ten, kdo měl tuhle noc docela problémy s usínáním a nedařilo se mu creepy věci zahánět ani Despacitem, byla já, ale pšt.

Den čtvrtý - pondělí

Jak už jsem psala vloni, poslední den je vždycky takový zvláštní, protože ať už děláte cokoliv, pořád už prakticky jenom odpočítáváte poslední chvíle, než budete muset odjet. Od božího rána bylo navíc naprosto nechutné dusno, takže jsme po snídani spojily procházku s návštěvou krámu, a v lese vznikl koncept, který by stál i za vizuální provedení (jestli se mi do toho někdy bude chtít) - Jdete lesem, kde na vás začnou nalétávat hejna Tomášů Klošů, z nichž každý bude pisklavým hláskem zpívat jinou písničku. :D (hodnou chvíli se pak ozývalo "Tomáši, jdi do prdele!" a podobně) Naposledy se čilovalo u koček i venku a společně obědvalo, a v půl druhé už jsme se s Gabčou vydaly vstříc našim domovům. A že to byla, když budu mluvit za sebe, cesta skoro jak do Mordoru. :'D

×××

Můžu říct, že letos jsem se vrátila fyzicky fakt úplně kaput. Sežraná nejen od Tomášů, trochu připálená a s pocitem, že snad neexistuje sval, který by mě aktuálně nebolel. :'D Možná i proto mám ale tak nějak pocit, jako bych byla víc naživu (vím, zní to strašně blbě, ale dneska jsem na mentální úrovni Archieho z Riverdale, tak to prosím odpusťte, moc dusno a moc velký špatný) a měla zase jednou fakt radost z léta. Takže, jak by řekla Bellička, ještě jednou díky za prázdninovou dovolenou, děvy. ♥