Summer lovin', had me a blast

Když jsem si naposledy stěžovala, že je šílené vedro, následoval několikadenní nefalšovaný podzim, kdy mě chytala halloweenská nálada, takže už to radši dělat nebudu. ^^" Nemuselo by být AŽ takové vedro (myslím teploty nad 30 stupňů), ale jsem ráda, že se léto vrátilo a s ním i takový ten prázdninový pocit, i když už dávno žádné prázdniny nemám. Léto je zkrátka takovým dobrodružným časem ideálním pro objevování a zažívání (a letošní Divnoléto obzvlášť).

Jak jste si asi mohli odvodit už z fotek, ve Spreewaldu, specificky ve Schlepzigu (nebo chcete-li velice libozvučně polsky, ve Slopišći), bylo fakt krásně. Zeitreisendování, citlivé vážky a čarodějné čtení jsou jen takové střípky.

Což mi připomíná ... v poslední době (a obzvlášť teď v létě, v období letních prázdnin) začínám čím dál víc pozorovat, jak moc mi vadí lidé, kteří si pořád jenom stěžují, fňukají a litují se a místo toho, aby třeba zvedli pozadí a začali s tím něco dělat, se pouze dožadují toho, aby je všichni ostatní litovali. Bytosti na bázi uhlíku (a jedna z nich má bohužel pořád tendence sem chodit a pořád si ještě neuvědomila, že o ní nikdo nestojí), které už ani ne v polovině července pindají, jak se strašně nudí, jak všichni někam jezdí a oni jenom sedí doma, jak zkoušeli brigádu, ale ta je nebavila ... boo you whores, jděte do prdele, fakt že jo. I týden prázdnin by pro vás byl až moc, nezasloužíte si ani ň.

Co se týče mých posledních seriálových kousků, tak třetí řada Divnověcí byla boží a božsky letní (můžete si tvrdit co chcete, spolu s Good Omens spadají do kategorie seriálů, které budu bránit jako Steve svoje děti), naopak o třetí řadě Rukodělnice už fakt nevím, co si myslet, jak divná a nelogická je (možná je to jenom mnou, ale fakt mi přijde, že co vyčerpali knížku, tak už fakt jenom vaří z vody). V anime vodách mi pak udělalo ohromnou radost Enen no Shouboutai. Jasně, hasiči a vlastně i tak trochu exorcisti v jednom zní dost zvláštně, ale má to tak silný Soul Eater feel, který mě naplňuje nostalgií, ale takovou tou radostnou nostalgií. Je fakt radost se na to dívat. :3

A vůbec, lidé by měli častěji mít z něčeho radost. Mám třeba radost z toho, že se mi povedlo udat další dvě várky pubertálních knížek, které už v životě číst nebudu, a díky tomu jsem na uvolněné místo nacpala knížky, které se předtím nikam nevešly (sice už mi zase dvě leží na stole, ale pardon, Kůži plnou stínů jsem tam za tu směšnou cenu fakt nemohla nechat, nemohla).

P.S. Když nevíte, co se životem, zkuste si upéct růžové jednorožce. Docela to pomáhá. 🦄