Sakuřino doupě

Yuki Nagato je poměrně stydlivá, nejistá a trochu nešikovná dívka s brýlemi na nose a obrovským apetitem a zálibou v hraní her, o kterou se až s mateřskou péčí stará spolužačka, kamarádka a také sousedka Ryouko Asakura. Ovšem kromě toho, jaká je, je Yuki také prezidentkou literárního klubu, který má pouhé tři členy (kromě Yuki je zde ještě Ryouko a jediný mužský zástupce Kyon, ke kterému Yuki chová romantické city, což vidí prakticky všichni kromě jeho samotného) a ve kterém se toho vlastně nic moc neděje a vlastně mu i kvůli tomu hrozí zrušení, z čehož je Yuki dost špatná, protože má pocit, že jako prezidentka selhala ... to se ovšem změní ve chvíli, kdy se jednoho dne do klidné klubovny vetřou dva studenti z jiné prestižní školy - hyperaktivní a poněkud šílená Haruhi Suzumiya a klidný, věčně se usmívající a Haruhi bezvýhradně tolerující Itsuki Koizumi. S těmito dvěma novými externími členy, ale také dalšími spolužáky, jako je například neuvěřitelně roztomilá a stejně tak stydlivá Mik...

Kumiko Oumae už na nižší střední hrála na eufonium a byla členkou dechového orchestru. Nyní nastupuje do prvního ročníku na střední školu Kitauji. I její nová škola má svůj dechový orchestr, ovšem jak Kumiko hned na začátku vidí a hlavně slyší, stojí stručně řečeno za dvě věci - jen jednou se mu povedlo dostat se do národního kola soutěže, ale s nevelkým úspěchem. Od té doby se změnil jak klubový vedoucí, tak přístup samotných členů a s orchestrem to jde od desíti k pěti. Kumiko se seznamuje se dvěma novými spolužačkami, Sapphire (Midori) Kawashimou, která hraje na kontrabas, a Hazuki Katou, která doteď na nic nehrála, ale i tak je nadšená se to naučit a do klubu chce; Kumiko, která navíc zjistila, že na stejné škole a také v orchestru je také Reina Kousaka, bývala spolužačka a skvělá trumpetistka, se kterou měla Kumiko na soutěži ještě na nižší střední jistou příhodu, za kterou se jí ještě nedokázala omluvit. Nakonec se ale, spolu se spoustou dalších členů, všechny tři do orchestru do...

Když se mi někdy minulý týden podařilo sehnat v Lidlu javorový sirup, řekla jsem si, že bych je po těch dvou letech, co se na ně chystám, už konečně mohla zkusit. >:3

Existuje vůbec hranice, jak moc může člověk milovat? Misaki Takahashi je student s ne zrovna výstavním prospěchem, který však zoufale touží dostat se na univerzitu Mitsuhashi, především kvůli svému staršímu bratru Takahirovi, který se po smrti jejich rodičů studia právě na této univerzitě vzdal, aby se mohl o Misakiho starat. Proto si Misaki nechá domluvit soukromé doučování u Takahirova nejlepšího přítele a zároveň slavného, geniálního a dosti zámožného spisovatele Akihika Usamiho neboli Usagiho ... a hned při prvních schůzkách zjišťuje, že nejen, že je pan spisovatel tak trochu nesnesitelný arogantní zazobanec a jeho ložnice díky všem těm plyšovým medvědům a jiné havěti vypadá jak dětský pokoj, ale také je evidentně na chlapy a už spoustu let tajně a jednostranně zamilovaný do Takahira, o čemž se Misaki ostatně usvědčí hned poté, kdy jednou po příchodu domů načape Usagiho na Takahirovi doslova přisátého jako klíště. A co je snad úplně nejhorší, dokonce o nich, samozřejmě pod pseudony...

In some respects, they are like mirrors. Neither machines nor dolls, they grow up reflecting the love that they are receiving from their owners. Hybrid Child nejsou ani stroje, ani panenky, ale ani lidé. Jsou to uměle vytvořené bytosti, které ale přesto, stejně jako živí lidé, rostou, vyvíjejí se a učí se, pokud je jejich majitel dostatečně zahrnuje láskou a péčí. Je tedy celkem jasné, že, podobně jako děti, ale přesto jinak, si Hybrid Child ke svému majiteli vytvářejí velmi silné citové pouto ... a stejně silné citové pouto si k nim ve většině případů vytvářejí také jejich majitelé. První příběh sleduje Kotaroua, mladou budoucí hlavu starého a významného rodu Izumi, a jeho Hybrid Child Hazukiho, kterého Kotarou jako malý našel vyhozeného na ulici, i přes neustávající protesty rodiny si ho nenechal vzít a od té doby si byli neustále nablízku ... ovšem Hazukimu pocházejícímu z úplně první série už téměř vypršela životní lhůta a jinak bezstarostný a lehkomyslný Kotarou se s tím nehodlá s...