Hybrid Child

In some respects, they are like mirrors.

Neither machines nor dolls, they grow up reflecting the love that they are receiving from their owners.

Hybrid Child nejsou ani stroje, ani panenky, ale ani lidé. Jsou to uměle vytvořené bytosti, které ale přesto, stejně jako živí lidé, rostou, vyvíjejí se a učí se, pokud je jejich majitel dostatečně zahrnuje láskou a péčí. Je tedy celkem jasné, že, podobně jako děti, ale přesto jinak, si Hybrid Child ke svému majiteli vytvářejí velmi silné citové pouto ... a stejně silné citové pouto si k nim ve většině případů vytvářejí také jejich majitelé. První příběh sleduje Kotaroua, mladou budoucí hlavu starého a významného rodu Izumi, a jeho Hybrid Child Hazukiho, kterého Kotarou jako malý našel vyhozeného na ulici, i přes neustávající protesty rodiny si ho nenechal vzít a od té doby si byli neustále nablízku ... ovšem Hazukimu pocházejícímu z úplně první série už téměř vypršela životní lhůta a jinak bezstarostný a lehkomyslný Kotarou se s tím nehodlá smířit. Druhý příběh sleduje Ichiho Seyu, muže poznamenaného hrůzami jeho válečné minulosti, a jeho Hybrid Child Yuzua, který mu dokazuje, že život stále stojí za to žít, i když to může vypadat opačně, důležité je se nevzdat. Třetí příběh pak sleduje Kurodu, tvůrce Hybrid Child, a Tsukishimu, osobu, která byla předlohou pro jeho úplně první model ... a také to, jakou bolestivou připomínkou násilně přerušené minulosti a nenaplněné budoucnosti pro něj jeho vlastní výtvor vlastně je. Tři vzájemně propletené příběhy nejen o obětech, ale především o lásce.

Konečně jsem došla do stádia, kdy přestávám mít problém s tímhle typem kresby, takže se jednou třeba konečně mrknu i na tu Junjou Romanticu, eeey! :D Jedná se o čtyři pětadvacetiminutová OVAčka, o krásná, lyrická, shonen-ai OVAčka, která vám v závěru dost možná vyrvou srdce z těla (u mě se tak tedy výjimečně nestalo, tedy ne úplně, až mě to samotnou překvapilo :'D). Ale i přes to přežvýkané srdce to zkrátka potřebujete vidět, protože je to celé takové skutečně lyrické, s krásnou kresbou okolí a vážně krásnou hudbou, plné takových těch dojemných momentů, u kterých zkrátka máte tendenci řvát a se slzami v očích kníkat. :'3 Takže, pro fandy Junjou a Sekaiichi je to myslím naprostá nutnost.