Nagato Yuki-chan no Shoushitsu

Yuki Nagato je poměrně stydlivá, nejistá a trochu nešikovná dívka s brýlemi na nose a obrovským apetitem a zálibou v hraní her, o kterou se až s mateřskou péčí stará spolužačka, kamarádka a také sousedka Ryouko Asakura. Ovšem kromě toho, jaká je, je Yuki také prezidentkou literárního klubu, který má pouhé tři členy (kromě Yuki je zde ještě Ryouko a jediný mužský zástupce Kyon, ke kterému Yuki chová romantické city, což vidí prakticky všichni kromě jeho samotného) a ve kterém se toho vlastně nic moc neděje a vlastně mu i kvůli tomu hrozí zrušení, z čehož je Yuki dost špatná, protože má pocit, že jako prezidentka selhala ... to se ovšem změní ve chvíli, kdy se jednoho dne do klidné klubovny vetřou dva studenti z jiné prestižní školy - hyperaktivní a poněkud šílená Haruhi Suzumiya a klidný, věčně se usmívající a Haruhi bezvýhradně tolerující Itsuki Koizumi. S těmito dvěma novými externími členy, ale také dalšími spolužáky, jako je například neuvěřitelně roztomilá a stejně tak stydlivá Mikuru Asahina a rázná Tsuruya, se dění v klubu začíná obracet vzhůru nohama a všichni zúčastnění spolu, především díky Haruhiným praštěným nápadům, zažívají jednu událost za druhou. Vypadá to, že se všechno obrátilo k lepšímu, až do okamžiku, kdy jednoho deštivého dne před začátkem léta Yuki málem srazí auto a její povaha se v tu chvíli kompletně změní, jako by to snad ani nebyla ona ... a která Yuki je vlastně ta pravá? Vrátí se někdy ta původní? A jak bude okolí reagovat, když se nová Yuki v některých ohledech konečně rozhodne jednat?

Pokud jste viděli Suzumiya Haruhi no Yuutsu, nejspíš budete mít divný pocit, že tady něco trochu nesedí. Pokud jste viděli film Suzumiya Haruhi no Shoushitsu, už ten divný pocit nejspíš tolik mít nebudete. No a pokud jste viděli obojí, nejspíš budete mít, stejně jako já, chuť začít si rvát vlasy z hlavy, protože je to všechno tak nechutně moe, že se mi z toho zvedá kufr ... já chci zpátky starého dobrého Kyona, ne tuhle kawaii napodobeninu! :'D Opravdu, dost často jsem se musela při sledování sama sebe ptát, proč že na to vlastně koukám, když je to pro mě podobná svatokrádež jako nechvalně známé Soul Eater NOT! a když mám opět chuť Haruhi něčím praštit po hlavě (ačkoliv musím uznat, že tady mi nakonec krev zas až tolik nepila). Nakonec přeci jenom zvítězilo to, že když už jsem se dostala tak daleko, tak to přece nevzdám, a také chvilkové rozptýlení v podobě Itsukiho zcela nepokrytě vyjíždějícího po Kyonovi, což tedy skutečně me gusta, ehehe. 8D Nakonec jsem to přeci jenom vydržela až do zdárného konce a vlastně jsem ráda, protože se konečně začalo alespoň něco dít. Pro mě osobně to není něco, po čem bych asi sáhla znovu (ale to ostatně není ani samotná Haruhi), ale i tak mě to přes všechnu tu nechutnou kawaiinost nakonec přeci jenom i celkem bavilo. :)