Sakuřino doupě

Už jsem zpátky pár hodin a poprvé za celou svou conovou historii se necítím jako úplná zombie, ale naopak sice poněkud rozlámaně, ale relativně vyspaně, yay! Každopádně, nemůžu vás ochudit o report z druhého ročníku tak povedené akce, jakou NatsuCon bezesporu je. :3

O životech japonských středoškolaček už bylo natočeno tolik anime, že by člověku nestačily ani obě ruce, aby je spočítal ... ale jak vlastně žijí japonští středoškoláci? Tadakuni je obyčejný kluk, žijící v obyčejném městě, navštěvující obyčejnou střední školu, který se svými dvěma potrhlejšími kamarády Hidenorim a Yoshitakem prožívá obyčejný život středoškolského studenta se všemi slastmi i strastmi, které se týkají dalších přátel a spolužáků, mladších i starších sourozenců, získání potenciální přítelkyně a dívek obecně, školy a školních akcí, brigád a mnoha dalších věcí.

Prosíme tě, Sachiko. Jednoho deštivého večera po kulturním festivalu se partička studentů akademie Kisaragi, Naomi, Seiko, Ayumi, Satoshi, Mayu, Yoshiki a Sakutaro, rozhodne zdržet ve škole, a to hlavně proto, aby strávili posledních pár chvil s Mayu, která další den přestupuje na jinou školu. Vzhledem k počasí a celkové atmosféře tráví poslední společný čas hlavně tím, že si vyprávějí strašidelné historky kolující o základní škole Tenjin, která stávala na stejném místě, jako teď Kisaragi a která je údajně prokletá. Jak se ale přiblíží čas odchodu, Ayumi, která se zajímá o všemožné okultní věci, přijde s nápadem, aby všichni přítomní, včetně mladé učitelky Yui a Satoshiho malé sestřičky Yuky, zpečetili své přátelství rituálem, který vyčetla na své oblíbené internetové stránce (aneb bezmezně věřme internetu), takzvaným kouzlem Sachiko, díky kterému zůstanou přáteli už navždy. Když se po dokončení začne třída otřásat jako při dost silném zemětřesení a všichni se propadnou dírou v podlaze...

Předem říkám, že tenhle report bude vzhledem k tomu, že z programu jsem neviděla ani ň, protože jediným důvodem, proč jsem se na to nakonec nevykašlala, byli lidé (přesněji řečeno pár důležitých lidí, které by to v opačném případě mrzelo), poněkud subjektivní. Děkuji za pochopení. :)

Ráno jsem byla rodičovstvem při cestě na nákup hozena na nádraží, kam jsem se, spolu s nechutně velkým dětským zájezdem, před devátou nalodila do rychlíku k mé nejdražší Rišu, kterou jsem neviděla už pomalu tři měsíce. *A* Bohužel do našeho kupé osud přihrál tři holčičky z již zmíněného zájezdu, které v Ústí nahradili tři vysoce otravní chlapečci, které jsem po celou cestu do Prahy měla ohromnou chuť vyhodit z okna, ne-li něco horšího (když má dospělý jedinec na mobilu nálepku s Pinkie Pie, tak je to evidentně něco naprosto neuvěřitelného). Nicméně, i když mi tu hodinu a půl života nikdo nevrátí, v půl jedenácté jsme se úspěšně vylodily na pražském hlavním nádraží (kde jsem se ukázala doslova jako buran, protože systém nádražních záchodů je asi vážně nad moje chápání ... nehledě na to, že za to ti zloději ještě chtějí dvacku >:D), úspěšně nasedly i přesedly na metro a stejně úspěšně došly na Staroměstské náměstí, kde bylo, i vzhledem k velikonočním trhům, doslova lidí jak sraček. Sa...