Danshi Koukousei no Nichijou

O životech japonských středoškolaček už bylo natočeno tolik anime, že by člověku nestačily ani obě ruce, aby je spočítal ... ale jak vlastně žijí japonští středoškoláci? Tadakuni je obyčejný kluk, žijící v obyčejném městě, navštěvující obyčejnou střední školu, který se svými dvěma potrhlejšími kamarády Hidenorim a Yoshitakem prožívá obyčejný život středoškolského studenta se všemi slastmi i strastmi, které se týkají dalších přátel a spolužáků, mladších i starších sourozenců, získání potenciální přítelkyně a dívek obecně, školy a školních akcí, brigád a mnoha dalších věcí.

Jakkoliv zrovna dvakrát nemusím Lucky Star, řekla bych, že Danshi Koukousei no Nichijou je taková jeho pánská verze (a to jsem se k němu vlastně dostala úplnou náhodou přes sérii gifů z Tumblru). Už z toho obecného popisu vyplývá, že se tu neřeší nějaké zásadní filosofické otázky, spíš naopak a něco jako čtvrtá zeď tohle anime prakticky nezná (aneb když se vám hlavní hrdinové odvolávají na to, že tohle má být naprosto obyčejné anime, nebo si stěžují, že přeci nejsou v nějaké manze), vzhledem k tomu, že se v něm kromě toho, že si bere na paškál anime klišé jako například to, že pokud běžíte do školy pozdě, zásadně musíte po cestě snídat toust nebo že roztomilost anime hrdinek se rovná jejich naprosté tuposti, dočkáte také referencí na Harryho Pottera, Baracka Obamu, nebo se dozvíte, že Twitter je vlastně druh děsně složitých italských těstovin, které ovládá hrozně málo lidí a proto o nich většina jenom píše. :D Je to zkrátka velmi příjemná nenáročná oddechovka, u které jsem se, na rozdíl od již zmiňovaného Lucky Star, které mi svým specifickým humorem zkrátka nesedlo, opravdu pobavila. Takže, pokud hledáte něco klidného, u čeho nebudete muset moc přemýšlet a u čeho se zasmějete, zkuste to. Výhodou je i to, že se nejedná o nijak dlouhé anime a každý díl je navíc rozdělený do několika kratších párminutových miniepizod. :)