This is my hipster con aneb NatsuCon 2014

Už jsem zpátky pár hodin a poprvé za celou svou conovou historii se necítím jako úplná zombie, ale naopak sice poněkud rozlámaně, ale relativně vyspaně, yay! Každopádně, nemůžu vás ochudit o report z druhého ročníku tak povedené akce, jakou NatsuCon bezesporu je. :3

Páteční cesta nezačala zrovna nejšťastněji. Nejdřív jsem se dozvěděla od Kyoko, že s námi kvůli zablokované krční páteři nepojede, a když jsem se pak před třetí hodinou nalodila do rychlíku, ve kterém byl celý jeden vagón doslova plný debilů, kteří si říkají fotbaloví fanoušci (samozřejmě, že to byl zrovna ten vagón, ve kterém byla Rišu), půl hodiny jsme kvůli nim stáli ve stanici, než se je pánům strážníkům povedlo zpacifikovat a vykázat. Jelikož byl ale onen vagón pořád zamčený, k Rišu do kupé jsem přelezla až v Ústí, kde se stihlo vyprázdnit, takže jsme hezky až do Prahy měly soukromou jízdu, během které jsme probraly všechno možné i nemožné, protože od doby, co jsme se viděly naposled, už je to přeci jenom zase nějaký měsíc. :3 Na hlaváku, kam jsme dorazily s půlhodinovým zpožděním, jsme přelezly do metra, vylodily se výjimečně na stanici Pražského povstání a jaly se hledat správnou autobusovou zastávku, ke které nás nakonec nevědomky dovedly cosplayerky Reie a Nagisy z Free!, které jsme tak trochu braly jako orientační bod. :D Autobus jel prakticky hned, tak jsme se svezly dvě zastávky a došly malý kousíček ke škole, kam se letos NatsuCon přesunul a kde, k našemu překvapení, pořád byla fronta. Nakonec se ale hýbala celkem rychle, během čekání nám stihlo i sprchnout a blahořečím tu orgovskou duši, která rozdávala animefestové vějířky, protože tento se stal po zbytek víkendu mým nepostradatelným společníkem. Taky jsem s ním chtěla tancovat Drinking Boys, ale bylo mi to zakázáno. T^T To, že přede mnou ve frontě stálo růžové stvoření, radši rozvádět nebudu. ^^" Při vstupu jsme vyfasovaly modré plastové náramky s růžovým nápisem, program a po chvilce hledání, protože první den značení po budově ještě trošičku pokulhávalo, jsme si vytáhly zavazadla do třetího patra, kde jsme si našly nejzastrčenější a nejvolnější spací třídu, kde jsme si okamžitě zabraly fleka. Chvíli jsme si daly pauzu, já popřála Rišu k zítřejším narozeninám a předala jí dáreček (převážně proto, abych se ho už zbavila, protože byl těžký jak prase :'D) a Rišu mi předala boží Tardis triko, které jsme si objednávaly obě. Nahodila jsem zrzi paruku a flowercrown, kterou mi žena ochotně půjčila, a vydaly jsme se do blízkého Tesca. Po návratu jsme se rozhodly prolézt stánky, nakoupily jsme puding, využily akce kup čtyři placky a pátou dostaneš zdarma a po zkušenostech z loňska ulovily NatsuConské placky, dokud ještě jsou. Při té příležitosti jsme uvnitř narazily na Simču s Honzou. Simča mi na místě udělala z mých malých pentagramů náušnice, jedny růžičkové jsem pak ještě dostala k svátku a na doporučení jsme se jako na první bod programu vydaly na přednášku Japonské kanály 21. století. Upřímně jsem netušila, že se japonská kreativita projevuje i na poklopech od kanálů (aneb jsou tam i lišky a samozřejmě sakury, good for me :D) a to, že se jim de facto říká manhole, taky jen tak nezapomenu. :D Naším dalším programovým cílem pak byla přednáška Yaoi peklo od Dyamirity, kterou si tak můžu škrtnout z pomyslného seznamu jako dalšího člověka, kterého jsem, i když jsem s ním nemluvila, konečně viděla naživo. Přednáška splnila očekávání a co dodat ... medvědi jsou zkrátka asi fakt oblíbení. :D

Potom jsme se vrátily do noclehárny, relaxovaly a řešily blbiny, než jsme se vydaly na záchody, kde jsme, vzhledem k utahanosti, odemkly achievement umytím nohou v umyvadle a někdy kolem půl jedné jsme zalehly.

×××

I když jsem na rozdíl od někoho (>:D) měla jenom karimatku a ne matraci, musím říct, že jsem se vyspala opravdu velmi obstojně, na con přímo luxusně. Původně jsme měly v plánu jít se už ráno podívat na Kůzle na Japonský marketing, ale příprava hipster lišky propagující Wincest v mém případě a Extremis verze Pepper z IM 3 v případě Rišu nám nakonec zabrala víc času, i vzhledem k tomu, že ze záchodů zmizelo velké zrcadlo. D: Když už nám to ale dalo takovou námahu, ve vzniklém volnu jsme aspoň nafotily pár fotek. Když jsem pak zjistila, že dorazila Hanyuu s Luci (bohužel bez Kelly, což mě celkem mrzí :<), vydaly jsme se je najít, nakonec jsem je v té jídelně přeci jenom našla a konečně jsem si s nimi mohla pořádně popovídat. Rišu se pak někam vypařila a mě byl ošaháván ocas a kvůli tričku jsem byla nařčena, že jsem prase. :'D Když jsem pak asi po hodince holky opustila a našla Rišu, vydaly jsme se na Cosplay soutěž, kterou jsme byly donuceny prostát. Ani letos nebylo přihlášených moc, ale ona ta kvalita je přeci jenom většinou lepší než kvantita. A třeba Zelda byla vážně úžasná, Hentai Kamen prostě Hentai Kamen a Bui vs. Chuck Norris mi taky zůstane v paměti ještě dlouho. :D Potom jsme se přesunuly na Sondu do hlubin duše yaoistek, následně na Seiyuu a jejich svět, kde jsme ale opět musely stát a vzhledem k bolesti zad jsme byly donuceny na chvíli se vypařit a dát si oraz. Když jsme se vrátily, podařilo se nám konečně zabrat nějaké to uvolněné místo (mě pak taky zamávat a aspoň pozdravit Kůzle, kterou už jsem vážně dlouho neviděla :3) a zůstat na Sportovní anime pro fangirls. Vím, že jsem si po loňském NatsuConu stejnak to Freečko stáhla, ale pořád jsem pevně odhodlaná, že Kuroko no Basket prostě odolám za každou cenu. >:3

Potom jsme se vyhladovělé a hlavně vyprahlé vydaly do Tesca pro pitivo. Naším dalším plánem byla Kriminálka: Yaoiland, ale když jsme viděly ten nechutný dav, který se chystal narvat dovnitř a vidina dalšího stání a mačkání se ve vydýchaném vedru nás solidně děsila, vzdaly jsme to a vydaly jsme se do sklepení najít sprchy (o jejichž hygieničnosti by se dalo silně pochybovat, ale budiž), umýt si hlavy a tak podobně. Poté jsme se opět odebraly do noclehárny, aby nám vlasové porosty uschly, válely se po spacácích a solidně se natlemily u mého dárku alias encyklopedie vojenských uniforem, protože některé ilustrace opravdu stály za to, nehledě na to, že podle výrazů v obličeji by člověk kolikrát soudil, že válka je něco neuvěřitelně optimistického. :D Vím, že se tam někdy už za tmy ukázal Henry alias špičkový Jack Sparrow a že jsme se ještě večer vydaly na poslední bod dne neboli BL webcomics aneb angličtina výhodou. Měla bych znovu oprášit Strafighter. >:3 Potom jsme se vydaly už jenom na záchod k umyvadlu a zalezly do spacáku, kde jsme se ještě notnou chvíli solidně natlemily totálním kravinám a někdy po půlnoci zalehly.

×××

V neděli jsem byla vzhůru už někdy v sedm, protože poblíž spící slečny svým balením dělaly poněkud větší randál, ale budiž, nakonec jsem ještě na chvíli zabrala a kompletně se probrala před osmou. Už se nám nechtělo soukat se do paruk a podobně, takže jsme ze sebe akorát trochu udělaly lidi a už na devátou jsme se vydaly na přednášku Kůzlete o BJD. Kdykoliv nějakou dollku vidím naživo, podléhám velmi silnému pokušení, protože jsou prostě neuvěřitelně krásné, ale nakonec si vždycky řeknu, že si přeci jenom vystačím s Frankie a Rochelle. Poté jsme se přesunuly na The Ultimate BL Challenge, kde jsem se ujistila o tom, že přeci jenom v té přiteplené scéně nejsem až takový tragéd. Navíc, odteď už říkám jedině Boku no Pičo. :D V následující volné chvíli jsem ještě nakoupila dvě placky, pozdravila se s Devyxem a vydaly jsme se tak nějak si sbalit svoje saky paky, posnídaly na chodbě preclíky, ještě jsem prohodila pár slov se Simčou a pak jsme se vydaly na poslední bod našeho programu alias Dramatický Mord a jiná zvěrstva. Vzhledem k tomu, že jsem prakticky celý víkend velmi nenápadně fangirlila, kdykoliv kolem mě prošel naprosto om nom nom cosplay Noize a dokonce se mi to promítlo i do snu (vážně, tohle bylo snad poprvé, co se mi na conu vůbec něco zdálo), když už koukám na anime, byla to naprostá nutnost. >:3 Kvůli stíhání vlaku jsme sice musely odejít už v půlce, ale i tak to stačilo. >:3

Na metro jsme se vydaly pěšky a dokonce jsme i na první pokus trefily. Bohužel nám jedno metro ujelo před nosem a díky tomu jsme pak musely rychlík skutečně dobíhat, ale stihly jsme to a v půl druhé už jsme frčely z Prahy, díkybohu bez jakýchkoliv fanoušků čehokoliv. Cestu jsme víceméně proklimbaly, v Teplicích, kde byla oproti Praze zima jak v ruském filmu, jsem musela ženu milovanou opustit a autobusem jsem živá a zdravá úspěšně dorazila domů.

I po letošním druhém ročníku mě NatsuCon nezklamal a pořád u mě zůstává na postu jednoho z nejlepších, ne-li vůbec nejlepšího conu, na kterém jsem letos byla, o čemž ostatně svědčí i to, že jsem pomalu lítala z jedné přednášky na druhou (je smutné, když skutečnost, že na conu funguje organizace prakticky bez problémů, je spíš rarita ... ale bohužel to tak je). Jediné, co mi trochu vadilo, byla skutečnost, že především na záchodech byl prakticky neustále fakt dost solidní bordel, sprchy byly tak trochu adrenalinovým zážitkem (aneb bez závěsu a bez zámku nikdy nevíte, kdy vám tam někdo vpadne) a celkově mi přišlo, že přednáškové prostory byly zkrátka mrňavé. I to umístění stánků na chodbách mi nepřišlo úplně nejšťastnější, vzhledem k tomu, že se tak zabrala dobrá polovina průchozího místa a byl celkem problém projít jedním směrem, natož, když ještě byl někdo v protisměru. Poslední výhradu bych pak ještě měla k tištěným programům, ve kterých se nám, co se časů týče, ani po těch třech dnech nepovedlo zorientovat a co jsem tak koukala, nebyly jsme samy. ^^" Každopádně ale ty pozitivní dojmy nesrovnatelně převyšují, jsem strašně ráda, že jsem jela, potkala celkem dost lidí, co jsem potkat chtěla a hlavně jsem nemusela myslet na problémy reálného světa. To mi bohužel po návratu moc dlouho nevydrželo, ale stejnak si ty pozitivní dojmy nenechám zkazit. :)