Pepa kapr a Jerry krocan

Vánoce jsou oficiálně za námi, vánočka je dávno sežraná (ovšem štóla čerstvě upečená, takže eeey!), ale oproti loňskému roku, kdy se ta vánoční nálada těsně před samotnými Vánoci vytratila, letos se tak naštěstí nestalo. A kdo ví, odkud pochází název článku, má u mě malé bezvýznamné plus.

Osobně jsem s nimi i letos spokojená. Štědrý den byl v klidu (dokonce ani nepršelo, asi vánoční zázrak), mé sváteční rybí prsty (fancy, nemleté!) se salátem byly vynikající a celkově byl takový klidný a pohodový. A co se týče věcí pod stromečkem, na těch mi tolik nezáleželo, protože jak už jsem říkala, ty největší dárky jsem dostala už před Vánoci. I tak mi ale Ježíšek naježil hodně doplňků pro zdraví (kromě toho už druhým týdnem zobu prověřené gynekologické bylinné kapky, které jsem dostala od Radky, tak uvidíme, jestli k něčemu budou), kosmetiku (sice mám sprcháčů na několik let dopředu, ale mopsí baletku jsem tam prostě nemohla nechat), voňavý dýňový čaj (číhala jsem na něj už na podzim, ale to nebyl), stolní kalendář, kočičí diář, noční košile (hlavně kvůli tomu mému nadcházejícímu nemocničnímu pobytu, protože jsem zjistila, že vlastně mám jednu jedinou, a to vánoční s Grinchem, ehm :'D) a dva boží tumblery na letní dojížděcí pitný režim (nemohla jsem se rozhodnout mezi tmavou Kuromi a pastelovým Pusheenem, ale měla jsem slevu, tak jsem brala oba 8D). A kromě vánočního speciálu Doctor Who (a finále druhé řady Helluva Boss, které mě na slunovrat trošičku rozložilo :')) se mi líbily i obě nové pohádky, slovenská o chlup víc - ani jedna nebyla vysloveně špatná a navíc, znám mnohem horší kusy.

Od Štěpána Sudety už zase svírá inverze, je pěkná kosa a zmrzlá mlha padá dolů, takže i když to není klasický sníh, něco bílého venku leží. Zbývá poslední návštěva příbuzenstva a pak už jen čekání na závěr starého a začátek nového roku. Tak uvidíme, co ještě přinese.