From

Tyhle mysteriózní dark shity já ráda ... a co si budeme, silně ošuntělé místo kdesi v prdeli Ameriky, kam když se dostanete, tak už se z něj nedostanete ven (můžete to zkoušet, ale vždycky skončíte zase tam, odkud jste vyrazili, jakmile narazíte na strom spadlý přes silnici, jste v háji), obklopené lesy, ze kterých se západem slunce vycházejí usmívající se creepové a ťukají vám na okna a dveře, abyste je pustili dovnitř a oni vám mohli vylepšit anatomii, je vysloveně taková letní dovolenková destinace. A vy přitom pořád nemáte absolutně ani potuchy, o co že tu sakra jde, co jsou zač ty věci z lesa tvářící se jako lidi nebo proč proti nim jako jediná věc fungují jakési talismany zavěšené u dveří. Obzvlášť od druhé řady to má takovou pěkně paranoidní atmosféru, jak lidem pomalu začíná hrabat, ale tak nějak doufám, že to tvůrci nebudou přehnaně natahovat a nezruší to dřív, než se člověk alespoň něco dozví (jako třeba u Archive 81 nebo 1899, pořád mě to štve). A má to strašně chytlavý opening.