#MeToo, které má pořádně ostré zuby

Možná už přicházím tak trochu s křížkem po funuse, ale vzhledem k tomu, že mám pro trochu znepokojivé, ale hodně silné filmy trochu slabost (viz Kokuhaku pár let nazpátek), potřebuji ze sebe ty dojmy dostat. Ale o čem že je vlastně řeč? O počinu jménem Promising Young Woman.

Nechme stranou to, že vlna #MeToo je stále aktuální (neříkám, že je to úplně správně ve všech směrech a ve všech jednotlivých případech, ale JE to potřeba). A řekla bych, že spoustě příslušníkům mužského pohlaví se tenhle film nebude líbit. Hodně se jim nebude líbit. On je to totiž příběh o mladé ženě, která z určitého důvodu každý víkend v barech předstírá, že je totálně na sračky, nechává se sbalit a odvést náhodnými cizími  ̶p̶r̶e̶d̶á̶t̶o̶r̶y̶ milými chlapy, kteří v ní vidí jenom další snadný zářez, a následně je už bez předstírání konfrontuje (ani ne tak fyzicky, jako spíš psychicky, ono totiž bebínko na egu často udělá víc). A když se v jejím životě z ničeho nic znovu objeví člověk, který je jedním z hlavních důvodů, proč její život dopadl tak, jak dopadl a proč dělá to, co dělá, rozhodne se svůj cíl dovést až do úplného konce.

Je to skvělé, skvělé, SKVĚLÉ. Do úžasné barevné estetiky a ještě úžasnějšího soundtracku (Angel of the Morning už nikdy nebude mít stejný feel jako dřív) zabalená epická pomsta těm, kteří se rozhodli nad vším zavřít oči a strčit hlavu do písku, zamést pod koberec nebo své kostlivce bezpečně zamknout do skříně, protože už je to přeci dávno, a zničilo by jim to život, a přece byli děti (pokud jsi student medicíny a je ti 20+, tak sorry, vlak dětství už ti dávno odjel), a přece to byla party a tak to na party chodí (jako by to snad dávalo právo chovat se jako prase) a další porce typického obecně nezávazného blábolu.

Who need brains? They never did a girl any good.

Carey Mulligan je tady naprosto dechberoucí (pořád nemůžu z té scény s pokřikujícími dělníky). Často na hraně, kdy si říkáte, jestli už to přeci jenom z morálního hlediska není moc (ale když si uvědomíte tu druhou stranu, vyjde vám z toho, že v podstatě není ... oko za oko, zub za zub), abyste na závěr měli chuť pomalu aplaudovat ve stoje a otírat zbloudilou slzu.

Tohle je zkrátka jeden z filmů, u kterého vás nejspíš trochu zamrazí, ale budete o něm přemýšlet ještě hodně, hodně dlouho, protože vám prostě nedá spát.

You didn't think this was the end, did you?
It is now.