Sakuřino doupě

Ai Ooto odjakživa všichni šikanovali kvůli její výrazné heterochromii duhovek. Teprve v nové spolužačce Koito Nagase našla Ai nejlepší a vlastně jedinou kamarádku. Ovšem jednoho dne se Koito z ničeho nic zabije a Ai, která ztratí důvod žít, přestává docházet do školy a kompletně se uzavře před vnějším světem. Není tedy divu, že se nechá zlanařit záhadnou entitou k tomu, aby si pořídila vejce, ovšem ne jen tak ledajaké. Ve světě, který se objevuje během spánku, po rozbití onoho zázračného vejce, musí Ai ochránit dívku, která se z něj vyloupne, před zhmotněnými strachy a důvody, které vedly k tomu, proč se rozhodla zabít. Ve snovém světě je pak prakticky nesmrtelná, ovšem veškerá zranění, která v něm utrží, se promítnou i v reálném světě, stejně tak i získaná fyzička. Kromě ní se se stejnými úkoly potýkají další tři dívky, Neiru, Rika a Momoe, každá z jiného důvodu a každá s jiným cílem, se kterými se Ai postupně spřátelí. A s každým dalším získaným vejcem a splněným úkolem je Ai blíž a ...

Když před nějakými dvěma týdny Lucie hodila na IG fotku velmi žravě vypadajícího koláče, hned jsem si vyžádala recept s tím, že ho nutně musím vyzkoušet ... a on je nakonec ještě žravější, než jsem si myslela (jestli to je vůbec možné). A jelikož to rozhodně nebylo naposled, co jsem ho pekla, tímto si ho zakládám do své malé kolekce. 🥥🍍🥃🍮🍰

Protože už to všechno trvá moc dlouho, většině z nás už z toho začíná solidně hrabat a těch hezkých věcí prostě pořád není tolik, kolik by člověk chtěl, nezbývá než vzít věci do vlastních rukou. Tenhle článek má tedy jediný účel - navodit přesně takový ten pocit vnitřního klidu, jaký prakticky všemi smysly z obrázku výše cítím pokaždé, když se na něj podívám. 🌸

To jsou takové ty fajn dny, kdy v šílené chumelenici večer čtvrt hodiny před zavíračkou ženete do Zásilkovny, protože vám tam akorát dorazil druhý balíček a ještě nevíte, jestli nebudete muset být čtrnáct dní v karanténě ... deset z deseti doporučuje, opravdu. Ale zase máte krásně vonící jarní svíčku (poprvé v životě jsem objednávala z Fleru, a teď se bojím, že to nebylo naposled) a třpytivé zelené princeznovsky junikorní jarní víno (protože zelený čtvrtek se blíží a se zeleným pivem je i letos ámen). A to se vyplatí.

Americké maloměsto stále poznamenané přes třicet let starým zločinem a na svůj věk až moc přemoudřelá a drzá devítiletá holčička zapálená do investigativní novinařiny po svém tátovi, která se rozhodne za každou cenu zjistit, jestli a jak to tehdy skutečně bylo ... kdo by řekl, že se na to bude až tak dobře koukat? V dost věcech fakt nadsazené (protože si skutečně nedokážu představit, že by některé věci mohly seriózně takhle malému dítěti projít, a to ani v Americe), ale i tak bavící v podstatě rodinné drama s detektivní zápletkou a zajímavými myšlenkami, u kterého jsem fakt doslova pouštěla jeden díl za druhým, protože jsem chtěla vědět, co bude dál. Fakt se těším na druhou řadu, až bude.

Já mám prostě fakt hrozně ráda slané koláče, štrůdly, nákypy a podobě. Se sýrem, s brokolicí, prakticky s čímkoliv. Nebude tedy asi úplně překvapením, že si i tenhle cibulový, který navíc fakt není nijak složitý, získal moje srdce (nebo spíš žaludek?) ... a proto se o něj chci podělit. 🧅🧀🥧

Rok s covidem, yay! Schválně jsem se podívala do archivu a páni, vloni jsem touhle dobou řešila to, že jsem kvůli odpískala plesy a byla za krávu. Letos mi touhle dobou do telefonu brečí kamarádka, protože jí na covid zemřela maminka, 12 hodin poté, co jí odvezli tatínka ve vážném stavu do nemocnice, taktéž covid ... a teď už má covid i její manžel. Člověk by tak nějak doufal, že za rok ta situace bude už někde úplně jinde ... a ona vlastně i je, jen ne v tom smyslu, v jaký bych doufala. A abych byla upřímná, vůbec z toho nemám dobrý pocit. Tak se alespoň snažím ředit, jak jen to jde.

Všude se o tom mluvilo, tak jsem se rozhodla svézt na vlně hajpu ... a vlastně jsem si tím tak trochu vyspoilerovala několik posledních Marvelovek, které jsem ještě pořád neviděla. ^^" Ale vzhledem k tomu, že se mi do toho pořád nějak nechce, tak to vlastně ani není až tak zásadní problém ... navíc, mám pocit, že tenhle seriál mi to dostatečně vynahradil, protože je prostě strašně cool. A abych byla upřímná, hodně mi celkovým vajbem (aka mindfucky a podobně) připomíná Legiona, kterého mám i po těch letech stále dost v oblibě. Stojí to za to, fakt že jo.