I feel a spree coming. Don't know if killing or shopping ... haven't decided yet

Rok s covidem, yay! Schválně jsem se podívala do archivu a páni, vloni jsem touhle dobou řešila to, že jsem kvůli odpískala plesy a byla za krávu. Letos mi touhle dobou do telefonu brečí kamarádka, protože jí na covid zemřela maminka, 12 hodin poté, co jí odvezli tatínka ve vážném stavu do nemocnice, taktéž covid ... a teď už má covid i její manžel. Člověk by tak nějak doufal, že za rok ta situace bude už někde úplně jinde ... a ona vlastně i je, jen ne v tom smyslu, v jaký bych doufala. A abych byla upřímná, vůbec z toho nemám dobrý pocit. Tak se alespoň snažím ředit, jak jen to jde.

Kvítka a svíčky - karanténní coping mechanism since 2020

Vánoční kaktusy se asi pořád nemůžou rozhodnout, jestli jsou vánoční nebo velikonoční, a tak pro jistotu kvetou v zimě i na jaře ... a aby toho nebylo málo, květy (!) nasazuje i vánoční hvězda, u které jsem byla tak nějak lowkey přesvědčená, že mi moc dlouho nepřežije, a ona místo toho obrůstá jak divá. Nějak nevím, co ty kytky blázní, ale vlastně je to hrozně milé. Už se těším, až si budu moct nasadit zase kvítka i venku, i když si ještě nějakou dobu počkám. Už aby bylo ofiko jaro.

A tak zatím čtu ještě víc jako Číslo 5 a zpětně musím říct, že rozhodnutí pořídit si konečně čtečku fakt bylo tenhle rok zatím jedno z nejlepších. Levandulové čajovky z DM jsem překřtila na karanténní, protože už tu jejich vůni mám s lockdownem tak nějak spojenou. Jarní únava mě letos dostává fakt nějak dost mocně. Nezbývá než doufat, že snad někdy bude zase líp.

Dneska jsem si naprosto živě vybavila ten pocit, když vlakem buď přijíždíte do Prahy nebo ji opouštíte, přejíždíte Vltavu a buď se těšíte na kafe a wičkraft nebo už jste naopak tak příjemně unavení a spokojení odjíždíte vstříc domovu ... člověk už si pomalu ani nedokáže představit, jaké to je a bylo. Smutná doba.

Happy MDŽ, dámy. 💐